Olympijské lezení „po našem“

Pozoruji hlemýždě a přemýšlím o olympijských hrách. Proč? Pozoruji totiž jejich urputný boj na překážkové dráze, kterou pro ně po několika dnech dešťů vystavěly na zahradě dvě holčičky. Pravda, udržet hlemýždě na dráze není snadné, valný zájem o plazení přímo vpřed moc nemají. Stále je něco rozptyluje. Někteří dokonce vylézají na ulity jiných závodníků a nechávají se vézt. Děvčata je nediskvalifikují a jen se tomu smějí. Ó, kéž by něco takového bylo možné i na olympijských stadionech. Tedy tím nemyslím, aby běžci naskakovali soupeřům na záda, ale že by trocha veselí tomu zápolení rozhodně prospěla.

Jenže olympijské hry lidské jsou jiné, olympijský étos se mění, už od toho roku 776 př. Kr., kdy se údajně konaly ty první ve řecké Olympii a potom každé čtyři roky na stejném místě. Závodilo se v běhu, zápase, lecčím se házelo, zejména oštěpem. Hry trvaly týden, na tu dobu byl uzavřen všeobecný posvátný mír. Nejdříve šlo o hry všeřecké, až v době Římské říše se hry internacionalizovaly a kromě Řeků a římských občanů mohli závodit i Egypťané, Féničané, Babyloňané, Syřané či Afričané. Inu, paralela s dneškem je na místě. A nakonec i v té jisté pozdní úpadečnosti.

Nu, po krátké odbočce přemýšlím o dalších olympijských disciplínách, ve kterých sportovci poměřovali své schopnosti a dovednosti. V novodobých olympijských hrách se od roku 1896 závodilo v lecčem, v počátcích se začínalo zejména antickými sporty. Byly ale zařazovány i takové disciplíny jako splývání na dálku či plavání pod vodou. Kromě lidských skoků do dálky se soutěžilo i ve skoku do dálky s koněm. Tedy na koni. Na počátku dvacátého století se jednou dokonce střílelo na živé holuby, ale poté, co byly „takto sportovně“ pobity asi tři stovky ptáků, se již v téhle podobě soutěž neopakovala. Kde že jsou dnes další zapomenuté olympijské disciplíny? Například závody v přetahování lanem, což byla vždy má oblíbená disciplína, na rozdíl od šplhu, který jsem nikdy rád neměl, protože jsem se často spálil, tu o tyč, tu o lano. Nicméně i ten šplh byl olympijským sportem od roku 1896 do roku 1963.

A najednou, co to, jen co jsem na chvilku odhlédl, děvčata zarazila uprostřed „šnečí“ olympijské vesnice jakési tyčky pro šplh. Hm, jestli pak pro to zavlhlí sportovci zahoří zájmem? Nebývají moc rychlí. Tentokrát ale jsou. Než jsme se nadáli, už byli na tyči dva, přičemž jeden byl první, ale pak tam nahoře na druhého počkal, chvíli se odtamtud rozhlíželi, než se ruku v ruce, tedy asi asi spíš nohu v noze, vydali dolů.

A pak se závodníci rozběhli do stinných koutů a olympijských her byl konec. Tedy těch u nás.

Josef Duben