Povídky Josefa Dubna

Sotva ráno vyjdu z domu a rozhlížím se, zda už je slunce vysoko nebo ještě nízko, hned zaslechnu ťapání ptačích

Stará kočka je, vnímáno lidskýma očima, spíš filosofem… zdá se mi. Spoustu věcí totiž ví, jenže spíš mlčí, tak skoro

Tomu, kdo si není jist, kdo či co se pod pod těmito zkratkami skrývá, napovím zkratkou podobnou, ač nejspíš už

Vše souvisí se vším, i když třeba jen tak, že se jedno druhému podobá, aniž má to první s oním

Docela často přemýšlím o tom, co mi chce říci tu po zápraží poskakující kos nebo rehek anebo kočka, která se

Aby nedošlo k mýlce, mám totiž na mysli chov lidí v klecích. Napadlo mě to včera v metru: lidé v

Nemyslím tím žádného konkrétního biskupa, natož arcibiskupa, ale biskupa úplně jiného! Mám na mysli takto nazývanou část ptačího těla, tedy

Kdyby ta slepička, jejíž druh ze začal dávit zrním, znala Heimlichův manévr, byla by ušetřena mnohého handrkování, ba i zneužívání

Další povídka spisovatele a znalce zvířat Josefa Dubna.