Povídky Josefa Dubna

Rozpolcený bývá zřejmě jenom člověk, ze zvířat pak leda Buridanův osel, tedy ne osel skutečný, ale osel, jímž prý osvětloval

Tedy já jsem jej nejdříve slyšel. Kokrhá ráno, stejně jako ostatní různobarevní kohouti, ale že jde o kohouta černého, to

Pozapomenuté slovo, zavánějící starými časy, nebo spíš dobou, kterou dnes leckdo vnímá jako pozérskou, formalistickou a neupřímnou. Vyprávěl mi jeden

Pozoruji motýla, tedy babočku, a přemýšlím, zda by se u člověka při přechodu z dětství do dospělosti  dalo hovořit o

Tedy spíš o kobylce. O jedné. Zatím. Když zahlédnu tu velkou, asi čtyřcentimetrovou zelenou kobylku, vždy se trochu leknu, co

Rád pozoruji mravence, jak se stále odněkud někam hrnou, něco někam nesou. Ale na tom asi není nic moc divného,

Ale ne, nejde o luštění křížovky, ostatně v té by přece jen otázka měla být trochu jednoznačnější. Například pokud by

Pozoruji hlemýždě a přemýšlím o olympijských hrách. Proč? Pozoruji totiž jejich urputný boj na překážkové dráze, kterou pro ně po

V malé posluchárně začíná přednášející svou řeč o klimatu takto: „Stejně jako nelze být neustále dobře naladěn, tedy mít dobrou

Jednoduchou pravdu lze množná snáze pochopit, když se k ní dojde přes složitou realitu, tedy zcela opačně než podle pedagogické