Povídky Josefa Dubna

„Zachoval se jako zvíře“, nebo „probudilo se v něm zvíře“… Tak bývají charakterizováni lidé, kteří zareagují nepředvídatelně, agresívně, a nedokážou

Ten v soutěži prohrává. A proč? Nemá totiž už žádnou rezervu, prostě tahá za kratší konec provazu, a je to

„No, co je to za otázku? Prostě se sedí u díry, a když myš vyleze, jednoduše se majzne po hlavě,

Čím více se čím dál městštější člověk vzdaluje zvířatům, a čím méně je i zná, tím více si je idealizuje

Říká se, že člověk je v nebezpečí schopen neuvěřitelných výkonů. A může jít leckdy o nebezpečí, které se nakonec ukáže

Kdo viděl film režiséra Jasného Všichni dobří rodáci, si možná vzpomene na scénu komicky ilustrující kdysi populární, prý Leninův, výrok:

Jistě, takový živočišný druh doopravdy neexistuje, pes je přece „domesticus“. A pokud by si měl zasloužit přídomek sapiens, tj. rozumný,

…než kdo? Ano, je potřeba dodat srovnání, tedy pes nemá větší hlavu než kůň. A přesto se na něj dá

Komu se to už někdy stalo, asi ví,  co mám na mysli. V noci je prostě všechno jinak, čas sice

Pravda, svého souseda člověk většinou dokáže oslovit jménem. Pokud jde o zvíře, nemusí to být tak jednoznačné. Kamarád z vesnice,