Všechno má svůj čas

Komu se to už někdy stalo, asi ví,  co mám na mysli. V noci je prostě všechno jinak, čas sice nepřestává existovat, nakonec nastane ráno, ale potmě je čas veličinou, která se vymyká střízlivému chápání. Běží si jinak, člověk spí, leč mozek stále „pracuje“. A někdy se může stát, že se ve spánku jaksi samo nalezne řešení problému, se kterým za bděla ne a ne pohnout anebo se také objeví nepříjemná noční můra. Nejprve tedy o tom, jak se mi zdálo o úvodu této knížky:

Skoro každý den obědvám u velkého okna s výhledem na rušnou ulici, kde je v létě zahrádka. Bez ohledu na roční období je stále co pozorovat. Po létě přichází podzim, vítr žene listí, lidé se zapínají až ke krku, ale uvnitř brzy pookřejí. A co teprve v zimě.

Zima, teplo, hlad, žízeň, nasycení. Všechno má svůj čas. Je příjemné být uprostřed děje a sledovat jeho plynutí. Vstupují paničky a páníčkové se psy, vítaný je zejména Car, který se vždy dožaduje sušenky, pak jsou zde stálými hosty dva cotonci (Coton de Tuléar), kteří nejraději sedávají na římse ze oknem nebo se svým pánem u baru. Pak několik jorkšírů, a dalo by se pokračovat. Kočky, ty na obědy ani večeře nechodí. Ostatně tyto osobnosti jsou tak svébytné, že si nedovedou představit, co by jim jejich člověk, úmyslně nepíšu pán, protože paními jsou ony, musel naslibovat, aby byly svolné vyrazit mezi tolik lidí… A určitě je škoda, že zde chybí nějaký ten ptáček. Ale nemusel by, v Karlíně mívali v jednom podniku rýžovníky, kteří vytvářeli, musím dodat oprávněnou, iluzi útulnosti… Čas pobýt, popřemýšlet.

A pak jsem se probudil a zjistil, že doopravdy nic napsáno nemám. Tak jsem se pokusil znovu myšlenky pochytat a uvěznit je na papíře.

Josef Duben
úvodní povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax