Canis sapiens sapiens

Jistě, takový živočišný druh doopravdy neexistuje, pes je přece „domesticus“. A pokud by si měl zasloužit přídomek sapiens, tj. rozumný, tak maximálně jeden a jen ten „můj pes“, a možná ještě tak Azor odnaproti, se kterým se kamarádí. Ostatně najde se mnoho takových, kteří nedají na lidský rozum dopustit a upírají psům, kočkám, koním, papouškům, slepicím a jiným zvířatům, že by vůbec nějaký rozoumek měli.

Pokud jde o psy, už slyším těch argumentů, že rozum opravdu mají a někdy to dokážou dost dost hlasitě najevo. Jen jim to chce rozumět. Když si má kolegyně zapálí, její krysařík na ni vždy nesouhlasně štěká. Ona však dělá, že mu nerozumí…

Přesto, že všechna plemena lidská žijí společně s plemeny psími, mají přes řadu odlišností hodně společného. Co ale činí lidi lidmi a odlišuje je od ostatních zvířat, tedy i psů, je zřejmě rozum. Zajímavé je, že o tom, zda mají rozum i lidé, kteří se chovají hodně podivně, vůbec nepochybujeme, maximálně pochybujeme o jeho zdravosti. Však i výkřik „Ty snad nemáš rozum!“ je vnímán jako pouhá nadsázka. U psů pak nemáme pochyb o tom, že jejich možnosti myšlení jsou podstatným způsobem omezené. A přitom je například snadno doložitelné, že pes je schopen i abstrakce a dokonce se mu zdají i sny. Navíc máme leccos společného, například družnost, ale i jistou nesnášenlivost. A stejně jako psi i lidé bojují o své místo ve smečce… A kde je v tom jaký rozum?

Nakonec toho ale lidé asi mají přece jen více než psi, i když se to opravdu mnohdy nezdá. Na rozdíl od nich však většinou dovedou vyhodnotit následky svých rozhodnutí. A právě z toho, že člověku byl dán rozum, vyplývá i určitá zodpovědnost.

Pes je svůj a ve svých projevech je, podobně jako člověk, z lidského pohledu někdy logický, jindy nelogický. Zkušený psycholog možná dokáže jeho pohnutky odhalit. Někdy to je ale hodně těžké. Mnozí tvrdí, že pes je logický a přímočarý, jiní to vidí jako jistou „jednoduchost“. Jindy zase člověka zarazí zdánlivá iracionalita psího chování, a tehdy si zase myslí, že je nevypočitatelný. Jenže on je prostě svůj. Psí.

Nu, ale takoví  sví a bezprostřední jsme my lidé také, zejména v dětském věku. Později už méně a méně. Proto si také možná se psy nejvíce rozumějí malé děti. I když i to má své hranice. Když jsou děti ponechány bez dozoru dospělých, nelze se na „sapientia“, tj. rozum či moudrost jedněch ani druhých moc spolehnout…

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax