Povídky Josefa Dubna

Nuže, potrhlost…„Ach, co je zase tohle za pojem, není to už dnes trochu zastaralý výraz pro, dejme tomu, bláznovství, ale

Tuhle větu jsem zaslechl z rozhovoru dvou žen. Připomenulo mi to před časem populární knížku Roberta Fulghuma, jejíž titul zní

No tak dobře, já ti to tedy povím, říkám kočce, která si sedla naproti mně s otázkou v očích. Bude to dialog a chvílemi monolog.

…i to je pěkné. Když se ve škole učí o „slezském bardovi“ Petru Bezručovi, mluví se o Maryčce Magdonové, ale přijde řeč i na motýly, speciálně na stužkonosku modrou.

Mladou sovičku asi pozná každý, pokud ovšem bude mít šanci ji zahlédnout. Mně se to podařilo  jen jednou, před lety, 

 …ano, různé. Na toto téma jsme před časem vedli hovor s Milošem. O soužití lidí se zvířaty, lidí s lidmi,

U soudu je to zdánlivě jasné, kdo je označen jako nevinný, ten se přece souzeného zločinu či přestupku nedopustil. Rozhoduje

V jedné daleké tropické zemi kdysi žil na travnatých stráních živočich, kterému to slušelo, skoro by se dalo říci, jako

Co jsou dějiny? Že by jen  události, které se staly? Snad skoro všechno, co se kdy událo, již bylo popsáno,