Povídky Josefa Dubna

Bylo to jednoho rána, letošního rána, přesněji v pondělí dvaadvacátého dubna, kdy jsem spatřil na návsi první vlaštovku. Vyfotit jsem

…princezna smutná léeeží, hledí do modré dálavy… Tak začíná docela známá baladická píseň, která smutně končí. Kdyby se radši princezna

„Věčné mládí“ se nehraje. Nekoná se, i když bylo na repertoáru už celá léta. Nějací herci, patřičně nalíčení, by se

Letos připadl první duben neboli Apríl na Velikonoční pondělí. Anebo to bylo naopak? Ať tak nebo tak, moc aprílových žertíků

Smutné opáčení, že? Je ho však slyšet poměrně často… Od lidí. Na rozdíl od nich si ale příslušníci různých živočišných

Pojem podělit se či rozdělit se je dnes, zdá se mi, vytlačován příbuzným, ale přece jen odlišným pojmem sdílet. Snad

Copak to je za divné tvrzení? Bílých psů přece je, bišonci, cotonci, samojedi, bullteriéři i foxteriéři… Jmenuji jen pár z

Nastane-li situace, kdy si nejsem jistý řešením či odpovědí, zkusím se zeptat… ano, kočky. A neodpoví-li mi přímo, získám aspoň

Jaképak kouzlo, jaké tajemství? To přece Adam, ten první člověk, pojmenoval všechny stvořené živočichy, jak se o tom píše v

Možná si někdo vybaví původně rozhlasovou a posléze televizní „scénku ve vrátnici“, která se dnes dá docela snadno najít na