Povídky Josefa Dubna

Není tomu tak dlouho, co se mi za tísnivého večerního šera z paměti vynořil dost příhodný úryvek z Erbenovy balady

Říkal jsem si, čímpak si to ten pan doktor získává takovou důvěru a sympatie. A zřejmě nejen u svých pacientů.

Padlo na mě sklíčidlo. Tedy nikoli ta součástka sloužící k upínání vrtáku či šroubováku, na mě padlo cosi jako skleslost

Mám malý úkol pro dobré pozorovatele: Najděte do pěti vteřin něco, no něco nečekaného na vrbě! Ne, kdepak, nebude to

Blížilo se poledne, asi jsem už měl hlad, a tak jsem se ženy zeptal, co že si dáme k obědu.

Zahradu nemáme vysloveně permakulturní, to tedy ne, ale při pohledu na pestrou škálu zde žijících živočichů by se tak skoro

Když si představím, jak v zimě asi museli strádat naši blízcí příbuzní, ti ubozí, skoro holí, tedy spíš jen docela

Pozoruji hrdličky a přijde mi, že jejich život probíhá, aspoň tedy z mého pohledu, v tanci. Jak okolo sebe krouží

Nejsem si jistý, zda kočka, když uloví myš, nějak moc řeší, zda je myš udržitelná, rozuměj v tlapkách, nebo zda

Nad střechami domů lemujících nábřeží najednou vzrušeně zašustila křídla. Zvedl jsem hlavu. Jako kdyby metličkou či štětkou někdo přejel po