O princezně v pavoučí síti

Tuhle pohádku mi vyprávěla čtyřletá holčička, která má ráda pohádky o zvířátkách, a čas od času je i sama vypráví. Takhle jsem si ji zapamatoval… a  snad jsem to moc nepopletl…

V lese žil medvěd a vlk, kromě dalších zvířat, teda. Vlk se živil zejména myšmi, jak by ne, po špatných zkušenostech s trávením babičky a Karkulky, a lidem se vyhýbal, zejména myslivcům. Medvěd si žil docela hezky a chodil si, kam chtěl. Jednou v lese potkal malou princeznu, jmenovala se Sněženka. Snad proto, že byla taková bledá. Pozdravili se, tedy medvěd zabručel a princezna jen tak vypískla a usmála se na něj. Medvěd se těšil, až se znovu potkají, ale dny míjely, a Sněženka nikde.

Běloučká tvář princezničky totiž zaujala i zlého čaroděje, který bydlil v kamenném domě ve skalní rozsedlině. Proměnil se proto v černého pavouka, a ten upředl síť, do které Sněženku lapil, zapředl ji do sítě a těšil se, že ji sní.

Naštěstí si vlk, který všude čmuchal, čarodějova zlého činu hnedle všiml, a řekl si, že by rád pomohl. Ale jak? V lese znal jen jednoho udatného, totiž medvěda. Vyrušil jej při budování brlohu. Co si počít? Takový čaroděj na nás jistě vyzraje. Tu medvěda napadlo: „Poslyš, vlku,  dnes je sobota, to tudy po cestě okolo jezdívá náš princ na návštěvu do sousedního království. Poběž, počkáme na něj, jistě nám pomůže!“

Princ klusal na koni žluťákovi, když tu: „Tfuj, to jsem se lekl, medvěd a vlk!“ A hned tasil meč…

Tu medvěd promluvil hlubokým hlasem: „Princi, pomoz, zlý čaroděj chytil princeznu Sněženku a zapředl ji do sítě.“ Princ si pomyslel, že to bude úkol opravdu hodný prince, slíbil pomoc a nechal se lesními kamarády dovést na místo činu. Čaroděj se právě proměnil do své původní podoby a již již se chystal si princeznu vymotat, když tu jej medvěd skolil tlapou. Čaroděj se ještě pokusil zvednout ruku, aby se dotkl amuletu pověšeného na krku, a opět se proměnil v pavouka, ale princ mu stačil ruku useknout a vlk jej vzápětí zadávil.

Jak ale vysvobodíme princeznu zapředenou do té sítě? Pomysleli si vlk a medvěd, a pak to i nahlas řekli. „Už vím!“, zasmál se princ a ze sedlové brašny vytáhl manikúru. S pomocí nůžtiček a pinzety princeznu v cuku letu vymotal. Ta se divila a radovala, když spatřila statečného zachránce a s ním medvěda i vlka.

„To oni tě zachránili,“ řekl princ „ já jsem jim jen trochu pomohl.“ Medvěd a vlk nesouhlasně mručeli, že to ne, že to hlavně princ. Ale to si už princ se Sněženkou, která byla lesní princeznou, hleděli do očí… a slovo dalo slovo, a že si ji princ odveze do královského hradu a pojme ji za ženu. A tak princeznu vysadil na koně a vydali se, tedy i s medvědem a vlkem, k domovu. Šli a šli a když tam došli, tak hned byla svatba. No a na královské tabuli byly samé lahůdky, a nejen pro lidi, byly tam i dobroty pro zvířecí pomocníky, med pro medvěda, a speciální neslané a nekořeněné klobásky z myší pro vlka.

 Josef Duben