Když se dva perou, třetí se směje (A kdyby jen ten jeden…)

Možná by se k tomuto přísloví dalo připojit i poučení pro ty dva peroucí se: „A navíc pozor na fanoušky!“ A zmínit ještě jeden aspekt, že všechno může být trochu jinačí, než se na první pohled zdá…

Když jsem předloni na návštěvě u našich přátel spatřil na konci velké zahrady úhledný domeček, jen jsem údivem vydechl. Krása, ten malý pokojíček, ta veranda, a odtud výhled na půvabné levandulové políčko. Poněkud mě pak zaskočilo sdělení paní velkého domu, že ten malý domeček je ve skutečnosti nový kurník. Ráno z něj hejnko slepic vypustí do zahrady, a v pozdním odpoledni paní zavolá: „Holky, holky, kde jste?“ A sedm slepic s charakteristickým potřásáním hlavičkami vyrazí kolébavým během na kutě do onoho nového domečku.

Předevčírem při příležitosti pozdně odpoledního večírku přišla řeč na to, jak je soužití se zvířaty milé, a i podnětné, jako třeba v tomto případě, kdy jde o slepičky a kočky. A že pozorovat slepice je častokrát lepší, než sledovat nějaké „hýbací obrázky“. Někdy ale může jít i o pěkné drama, zaznělo. O drama? No ano, vyprávěli kamarádi: „Jednou se tu praly kočky, tedy kocourci, náš Stáník s Kečupem ze sousedství. A slepice se seběhly, stály okolo, souboj pozorovaly s velkým zaujetím, až nám připadalo, že jim doslova fandí.“

Všichni jsme se zamysleli. Že by ty mírumilovné a veselé slepičky „cítily krev“? Kdyby šlo opravdu o souboj na život a na smrt, a o to naštěstí mezi těmito kocourky nešlo, mohlo se z poraženého urvat něco k snědku. Však se slepicím na venkově běžně  házejí odřezky masa z kuchyně, nějaké vnitřnosti či kosti k oklování. Však i tyto slípky občas dostávají nějakou tu kost.

Inu, možná to je trochu jako na fotbale, fanoušci se radují, sledují boj na trávníku, a občas se zdá, že někteří se také těší na krev, nebo aspoň na nějakou tu pranici.

Josef Duben