Kdo je chytřejší?

Možná by se otázka dala položit spíš ve třetím stupni, čili „Kdo je nejchytřejší?“, ale lepší bude začít od prvního, chytrý, chytřejší, až pak nejchytřejší. U zvířat se takovéto porovnávání použít dá, protože jim to je jedno, ale u lidí radši ne. Protože i ten, kdo by byl označen „jen“ jako chytrý, by se mohl cítit ponížený a hendikepovaný, že se nedostal mezi ty chytřejší. Takže nálepka chytrý, by z něj v tu chvíli udělala méně chytrého, to jest téměř hloupého, a v konkurenci s ostatními by byl v nevýhodě. Ach ta ohleduplnost! Hovořme radši o zvířatech.

Ovšem chytré zvíře, které to je? Je to liška či opice? Anebo vrána? No, vrána asi ne, tu přece přechytračila liška, když zatoužila po kusu sýra, na kterém si vrána na větvi chtěla pochutnat. Je to pes či kočka, kteří svému člověku dovedou číst myšlenky a říct mu, mnohdy jen pohledem či gestem, co by si přáli? Jsou to i další zvířata? Ano, je tomu tak, chytrá jsou všechna, nejen ta vyjmenovaná, ale i delfín, vorvaň, papoušci, loskuták, vrabci a tak dále, a tak dále.

Pokud by totiž zvířata nebyla chytrá, a chvílemi ještě chytřejší, nepřežila by. Čili onou chytrostí se míní schopnost se přizpůsobovat, poučit se a vyhodnotit situaci. Kdyby tyto vlastnosti měl třeba takový dronte mauricijský, nevysloužil by si nepěkné původní jméno blboun nejapný.

A co lidé? V porovnání se všemi jmenovanými a dalšími nejmenovanými zvířaty, zdá se mi, prohrávají. Sice přežívají, ještě nevyhynuli, ale podle málo chytrého chování v určitých klíčových chvílích dějin se zdá, že k vyhynutí se jaksi blíží, a chvílemi i řítí. Inu, člověk je nazýván buď vzpřímeným, nebo moudrým (erectus, nebo sapiens). Tak snad schopnost stát rovně, a trochu víc myslet, to by mohlo být receptem na přežití.

Ovšem ten, kdo uvěří lichocení, jak krásně zpívá, i když  sám dobře ví, že nemá notu, nezaslouží si nic jiného, než přijít minimálně o ten kus sýra. 

Josef Duben