Mraveniště, toť symbol Země České

Spíše by se ale dalo říct, že je mraveniště symbolem pilného kmene Bójů, což byli Keltové, po nichž tento kraj ostatně dostal jméno Bojohemum, posléze Bohemia. No a Čechové, do zdejších končin  údajně přišedší o zhruba tisíc let později, se snažili zde viděnou píli napodobovat, a v mnohém se jim to i dařilo. Ovšem, kdo byl onen Čech, latinsky zvaný Boemus? Který si posteskl… „Zde je ta země zaslíbená…“ jak už to známe? Kdo ví?

Možná právě podobnost hory Řípu s pěkným mraveništěm byla impulzem, aby se nově příchozí v této krajině usadili. Tehdá bezlesý Říp, vynořující se z okolního hvozdu jako obrovské mraveniště, neměl široko daleko sobě rovného. A ani špičatá Milešovka, ani obnažené skály Házmburku, tolik nelákaly k výstupu. Zato z oblého vrcholu Řípu byl pohodlný rozhled na všechny strany, i na mnohé brtné stromy s bzučícími včelami, dalším pilným hmyzem. A dále se otevíral pěkný výhled na dvě čisté vodnaté řeky s urostlými podoustvemi a tloušti vyskakujícími z vln.

Co více si mohl náš prapředek přát? Ještě tak pěkně poblíž vysadit chmelnici a vysít trochu ječmene, a pak ve stínu hvozdu pozorovat pilné mravence. A podřímav po urputném klučení a žďáření, i posléze sedlačení a  následném odpočívání, by si dávný předek mohl zatančit při zvuku dud, varyta či cimbálu nějaký dávný třasák, či si zacifrovat. To jsou totiž tance nejspíše inspirované právě vytřásáním mravenců z nohavic… A jsme zase u Keltů, ti prý vynalezli kalhoty.  

Inu píle, vynalézavost, odolnost a smysl pro humor, to jsou vlastnosti v našich končinách ceněné a adorované doposud. Jen si někdy současný potomek Keltů, popřípadě Čechů povzdechne, čehopak je dnes asi více třeba.

Josef Duben