A jak se našel Soused

Pravda, svého souseda člověk většinou dokáže oslovit jménem. Pokud jde o zvíře, nemusí to být tak jednoznačné. Kamarád z vesnice, kde máme dům, má kocoura, který dostal jméno Soused. Přišel zpoza plotu a vyvolil si Standu za svého pána. Občas se vracel na místo svého původu, byl to tedy soused Soused. Skamarádil se s celou rodinou, i se slepicemi, kterým rád prověřoval, zda to, co je jim předkládáno do krmítka, je „zdravotně nezávadné“, a pak si zase šel po svých.

Jednou se ale stalo to, s čím je u kocourů, zejména na jaře, nutné počítat. Při boji o přízeň kočiček trochu utrpěl. Přišel zkrvavený a bylo potřeba navštívit veterináře, aby mu přišil trochu vlající ouško. Standa jej odchytil, vrazil do papírové krabice a hurá k lékaři. Než se ale stačil ohlásit a otevřít dveře do ordinace, Soused stačil papírovou krabici rozsápat, jak Standa krajovým výrazem vyjádřil, rozdřípnout, a zmizel v zahradách… Co si počít? Volal: „Sousede! Sousede!“ Otevírala se okna a dveře a zmatení obyvatelé se dotazovali, co že se děje. Standa vysvětloval, že hledá kocourka jménem Soused. Beznadějná situace. Kocourek zmizel.

Už se rodina mého kamaráda smiřovala se ztrátou oblíbeného zvířete. Týden uplynul  a nikde ani stopa po životě či bezživotí strakatého kocoura. Až jednou volali veterinářovi sousedé, že se u nich objevuje u misky, kam dávají dobrůtky svým dvěma kočičkám, nový strávník.

Byl to on. Standa dorazil a jeho očekávání se naplnilo. Byl to on, zkrátka Soused. Našel si zase nové sousedy, kde k němu byli laskaví. Inu, Soused. Nicméně svého původního vyvoleného souseda poznal a nechal se polapit a vrátil se ke svým…

Ťuťu…ňuňu

Alíku, Azore, Amino,
pojďte hrát s Micinkou domino:
Kdo se dřív na záda povalí,
tak toho páníček pochválí…

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax