Byla tma, a v ní žába

Byla tma, a přesto žábu had nepohltil. Takto sugestivně by se dalo začít dětem vyprávět o zázracích přírody. Jak to, jak to, volaly by děti? Pokud by tedy dávaly pozor, protože hodiny biologie, či přírodopisu, bývají po velké přestávce, a to ještě dožvýkávají svačinu, popřípadě dokončují hovor započatý na schodech od záchoda.

Já, asi jako každý člověk, vidím potmě málo, nicméně když se rozkoukám, tak cestu jakž takž najdu, zejména když je jasná noc. Anebo když svítí pouliční osvětlení, byť i slabě a žlutě, což je ku prospěchu zvířatům. Těm totiž stačí světla malounko. Tedy těm, co v nocí bdí, žijí a běhají. A jak to vím? Od jednoho biologa, který se zabývá zkoumáním odlišných schopností vidění různých živočichů. Obecně je známé, že oční sítnice je vystlána tyčinkami a čípky. Tyčinkami se vidí černobíle, čípky barevně.  Živočiši, co jsou aktivní v noci či za šera, jako kočky, sovy, a třeba i psi, tchoři, zajíci či jeleni, mají v oku tzv. zrcadlo, které zbytky světla odráží zpět, takže za tmy se tím vnímání takového oka více než zdvojnásobuje. A že mají to zrcadlo, to se krásně pozná na silnici, když se jim za tmy oči zalesknou ve světlech reflektorů. Vlastně to je takové výstražné znamení, dej na mě pozor, zpomal!

Ovšem když jde člověk potmě pěšky, může se pořádně leknout, třeba tichého temného stínu kalouse ušatého či dokonce výra, anebo i běžícího psa. Jednou jsem se s takovým doslova srazil, v úzké zatáčce pěšiny, a to jsme teda oba vyjekli.

Jo, a co ty žáby, málem bych zapomněl. Například skokan nebo ropucha mají v sítnici speciální tyčinky, které nezobrazují jen černou, ale jsou citlivé na modrou a tak dokážou rozlišit „modrou“ vodu od zelené trávy v téměř úplné tmě, a tak se žába může při úniku před predátorem snáze orientovat. A jak jsme už měli možnost vidět, i jen těmi našimi lidskými čípky a tyčinkami, žába opravdu nezaváhá a bleskurychle žbluňkne do bezpečí.

Josef Duben