Elektrifikace + pes = ?

Kdo viděl film režiséra Jasného Všichni dobří rodáci, si možná vzpomene na scénu komicky ilustrující kdysi populární, prý Leninův, výrok: „elektrifikace + sověty = komunismus“. Ano, elektrifikace podstatně ovlivňuje, či spíše umožňuje ohromný rozvoj současné civilizace. O sovětech a komunismu snad raději nehovořit, kéž by šlo doufat, že již jde opravdu o minulost.

Nicméně je nepochybné, že svět změnila elektrifikace, ale změnil ji i pes. Bez elektrického proudu by nebylo to, či ono, není jistě nutné všechny dnešní vymoženosti vypočítávat. Bez ochočeného psa by toho ale nebylo podstatně více. Například by chyběl symbol pro přátelství, pro věrnost, a dost možná, že by se lidé bez tohoto životního druha i k sobě chovali úplně jinak.

Jistě, i jiná domácí zvířata mohou být člověku přáteli, třeba kočka, ta ale leckomu může přijít na pánovi málo závislá. Nechci příliš moralizovat, ale zdá se, že leckdo od svého přítele očekává velkou příchylnost a hlavně se na něj spoléhá, když něco potřebuje. Především, aby mu přítel byl oporou. Většina lidí chce možná více přijímat, než dávat… a pejskovi přece stačí tak málo! I když, láska, péče a čas… je to málo?

Ale až se začne, a zdá se, že tmu všechno nasvědčuje, rozvolňovat vztah mezi člověkem a psem, bude „konec civilizace“ na dohled. A počátek onoho konce vidím v tom, až začne elektrifikace pronikat až do psí boudy. Až bude pán trávit většinu svého času u domácího kina či internetu a pes si bude v boudě svítit a hrát si na svém „dogcomputeru“ fantasy o hledání a zahrabávání kostí, to bude předzvěst konce naší civilizace.

O jistém úpadku možná svědčí, či jej naznačuje, některými tvůrci hraček nabízený elektrifikovaný pes. Tedy plyšový pejsek vybavený sofistikovaným programem, který navozuje dojem, že jde o živého tvora. Tento pejsek vrtí ocáskem, štěká, „touží“ po pohlazení, možná má i tělesnou teplotu, a co je hlavní, nemusí se venčit a nedělá loužičky. Co do péče to se psem živým a pozornosti se dožadujícím nesnese srovnání, jen je občas třeba vyměnit baterie.

Nu, svědčí to zřejmě o obecné touze po pohodlí i o touze něco vlastnit, mít se „dobře“, což samo o sobě není nic špatného. Ale sám nic nedávat a ničím si to nezasloužit, to je na pováženou. Skleněné, a možná i svítící oči mechanické hračky živé oči živé oči živého pejska nenahradí.

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax