Kdo to byl?

Zahradu nemáme vysloveně permakulturní, to tedy ne, ale při pohledu na pestrou škálu zde žijících živočichů by se tak skoro charakterizovat dala. Domovem zde jsou ptáci drobní i ti ještě drobnější, avšak i větší, jako kosi, hrdličky, žluny či strakapoudi. Občas se objeví straka či sojka. V trávě se plazí slepýši a běhají ještěrky. Ty všechny vidíme rádi. Rozhodně však nemilujeme slimáky, to ne, no a ani krtka s krtinami. Všechno to hemžení pozoruje pobaveně naše kočka a občas i její kamarád, kocour od sousedů.

Čas od času však na zahradě nacházíme hromádky peří. Začali jsme podezírat sousedova kocoura, naši starší kočku ne, ta ptáky opravdu jen pozoruje, i když v době vyvádění mladých ji raději těch pár dní nepouštíme ven. Ale přece jen jsme znejistěli, zejména po občasné mediální masáži, jak kočky škodí… Až jsme pachatele konečně odhalili. Co my, sám se pyšně předváděl! Kdo? Krahujec se žlutýma očima!

Už loni jsme na zahradě spatřili krahujce, jak se snažil nalétnout na krmítko. Ale máme je  umístěné dost šikovně, tak se mu na malé pěvce zaútočit nepodařilo. Až letos! Ulovil vypaseného nepozorného kosa. Ano, vypaseného. Zdi totiž máme porostlé přísavníkem a břečťanem, a jejich plody, to jsou pro kosa lahůdky, a letos se jich urodilo.

Na uloveném kosovi si krahujec pochutnával pěknou dobu, až ho pozřel s malými přestávkami celého. Zbylo jen pár pírek, přesně taková kupička, takové pozůstatky, jaké na zahradě občas nacházíme! Zřejmě asi stopy po krahujcových obědech, popřípadě svačinách.

Existuje způsob, jak poznat, že si na kořisti pochutnával dravec? Ano, dravec totiž pera vytrhává, na rozdíl od šelem, které je zpravidla překoušou. A často na místě i vystříkne trus, ten charakteristicky ptačí, bílošedý.

Inu, díky predátorům, v tomto případě krahujcovi, jsou ptáci obezřetnější a hbitější. A jen ti hbití a životaschopní mají reálnou šanci přežít, založit rodinu a odchovat mladé, a také hbité a šikovné. 

Josef Duben