Kdy ptáci utichají?

Babiččina sestra natočila ucho k oknu a zavolala: „Anna, slepice ztichly, koukneš na dvůr? Není tu  luňák?“ A babička Anna odhodila bramboru, kterou právě škrábala, a vyběhla na dvůr. Ztichlé  slípky se krčily u zdi před maštalí.

Tato situace, vzpomínka z dětství, se mi vybavila v Divadle v Dlouhé při písni Luňák, která zazněla v Našich furiantech od Ladislava Stroupežnického. Část refrénu totiž má tato slova … „vyvalil se luňák z mraku, nade dvorem krouží“. Dravec s charakteristickým vidlicovitým ocasem občas krouží nad vesnicí i dnes. Ovšem moc slepic už na dvorech nyní neuvidí, tam ho tedy asi moc velký úlovek nečeká, a člověk ztišení kale nezaznamená.

Obecně se pak příroda ztiší k podzimu, když tažní ptáci, mezi nimiž je i hodně pěvců, odletí do teplých krajin. Nu, znatelně je tišeji, ale naštěstí se celá řada ptáků vyskytuje v krajině celoročně, a navíc přilétají zase jiní ze severu. V zimě se pak trochu ozývají třeba sýkory, vrabci, stehlíci, racci, hýli, kvíčaly či havrani, sojky a další ptáci.

Ale jsou chvíle, kdy ptáci náhle utichnou úplně, jako když utne? A utichnou někdy na dobro? I na tyto otázky je odpověď. Zdá se, že ptáci dovedou vycítit, že se blíží razantní změna počasí, bouře, zejména vichřice, tornáda, ale třeba také zemětřesení. A snaží se uletět, dostat se do bezpečí. Podobně se chovají i všichni, kdo mají nohy. Popřípadě se koukají někde ukrýt. Dokladů je v historii celá řada.

Ovšem náhlé utichnutí, kterého si všimne asi každý, nastává například při zatmění Slunce. Jakmile stín Měsíce začne zastiňovat sluneční kotouč a blíží se úplné zatmění, náhle nastane ticho, také úplné. A je to patrné i ve městě. Poprvé jsem to zaznamenal v srpnu 1999 v poledne,  když jsme před hospodou U Buldoka na Smíchově sledovali celkové zatmění Slunce. Najednou ticho, jen technické zvuky nedalekých tramvají a aut.

Možná, že příležitostná tma a umlknutí ptáků jsou momentem k zamyšlení. Buď jaké by to bylo bez ptáků, anebo pozor, ptáků ubývá. Jenže člověka může i napadnout, zda totální konec zpěvu a švitoření nebude předznamenáním konce Světa. Budou tomu však lidé věřit? Nejspíš ne, podobně jako kdysi farao v Egyptě neuvěřil ani po třech dnech tmy, že může být hůř, a nepřimělo jej to propustit Izraelity, ač to přislíbil Mojžíšovi.

Proto doufejme, že ptáci kolem nás hned tak zpívat nepřestanou. Teď zrovna to vidím nadějně, že  se k umlknutí nechystají, to mi právě sděluje z komína kos a z lísky sedmihlásek.

Josef Duben