Kdyby ta slepička…

Kdyby ta slepička, jejíž druh ze začal dávit zrním, znala Heimlichův manévr, byla by ušetřena mnohého handrkování, ba i zneužívání těžké situace, ve které se tak náhle ocitla.

Ano, milující osoba dokáže v krizi vyvinout velkou sílu a odhodlání a svého blízkého se snaží zachránit i nějakým heroickým výkonem. Že slepička kohoutka milovala, o tom asi nelze pochybovat, když místo vyčítání: „Vidíš to, nechtěl ses podělit, hltal jsi, až ti zaskočilo, a teď máš smůlu,“ se rozeběhla pro pomoc. Navíc ten spásný manévr neboli chvat aplikoval americký lékař Henry Heimlich až v osmdesátých letech minulého století, a kdoví zda funguje i u drůbeže.

Foto: Josef Duben

Ale smyslem této pohádky není hodnocení záchranných praktik, ale spíš pohled na jednání jednotlivých účastníků vzniklé situace. Vezmu to popořadě, od začátku. Slepička usoudila, že kohoutkovi pomůže, když se napije, a tudíž běžela pro vodu. Ovšem studánka, která má vodu bez vlastního přičinění, se dožadovala neúměrné reciprocity, šátku od švadlenky. A to bylo nepěkné.

Že pak švadlenka za šáteček chtěla střevíčky, švec od svině štětiny, svině mláto od sladovníka, a ten zase smetanu od krávy, no a ta kráva travičky od louky, to vypadá OK, to je tržní chování. Tomu se, zejména dnes, dobře rozumí. I když v kritické situaci se naštěstí i ti největší obchodníci, aspoň někteří, probudí a pomohou bez ohledu na zisk a tržní chování.  Ale tady tomu tak nebylo. A navíc, i ten trh se často ocitá v úzkých,  jako v té pohádce, kdy rosičku louce mohlo poskytnout jen samo Nebe. A to se slitovalo.

Nu, a tak vše hezky dopadlo, kohoutek to díky své družce přežil. Napil se, zrníčko, spolkl, zatřepal křídly a… a nejen to, navíc se polepšil a dál se už zase se slepičkou hezky dělíval. 

A poučení? Nebýt sobec a dělit se? Pomáhat potřebnému? Zvažovat, koho ve svízeli požádat o pomocnou ruku?  A když se ani to nedaří, obrátit se s prosbou o pomoc či radu na „samo Nebe“? Ovšem počítat i s tím, že pomoc či rada shůry může přijít někdy jindy a poněkud jiná, než si člověk představoval.

Josef Duben