Kocourek na přání

„ Mami já chci koťátko“, řekla Martinka. „O tom už jsme se bavily, opravdu to nejde!“, řekla maminka a pokračovala v nákupu. Martinka aspoň třikrát denně po mamince chtěla koťátko. Stačilo by jí to úplně malé, to nejmenší koťátko na světě. Jenomže přesvědčit maminku to dá práci. Maminka má pořád nějaké důvody proč to nejde, jednou je to, že by byl byt plný chlupů, pak zase kdo by se o něj staral, a pak zase něco jiného. Prostě pořád do kola. Martinka je ale také sama, a to asi mamince nevadí! Za tatínkem dojížděla jen někdy. A tak to bylo každý den, skoro rok.

Martinka chodila do 3. třídy, a za chvíli mělo být vysvědčení. Teď přišla Martinky chvíle. Už skoro nedoufala, že by mohla maminku přesvědčit, když najednou padla ta otázka: „Co si přeješ k vysvědčení?“ zeptala se maminka. „Koťátko,“ řekla Martinka. Maminka teda souhlasila, měla ale tři podmínky:

1. Kotě se musí narodit v květnu a Martinka musí to kotě dostat k vysvědčení
2. Musí mít stejnou barvu, jako si Martinka vypískovala minulý rok jako obrázek
3. Musí se narodit kočce od tety Hanky.

Jiné kotě maminka nechtěla.

Byly to skoro nesplnitelné úkoly. Ta kočka od tety Hanky totiž už jedny koťata měla, a hlavně její koťata byla vždy tmavá, maximálně s bílou lysinkou. Martinka už měla obavy, že se jí to přání, mít koťátko, ani tentokrát nesplní.

A ejhle, teta Hanka na konci května zavolala mamince, že pro ni má zajímavou zprávu. Vrátila se jim na zahradu jedna z koček, která se někdy v zimě zatoulala a úplně jako na přání Martinky se jí narodilo jen jedno koťátko a přesně podle maminky podmínek: narozené v květnu, od kočky tety Hanky, barva světlého kafíčka s černými oušky, čumáčkem, konečky tlapiček a ocásku. Na poslední podmínku, kterou byla modrá očička, si museli všichni počkat, ale i to se za pár dní ukázalo, jako splněné!

Maminka nemohla říct vůbec nic. Kočka, i když jiná, než původně maminka myslela, byla tety Hanky.  Koťátko se narodilo sice až na konci května ale v zadaném měsíci. Barvou se podobalo kotěti na Martinky obrázku a modrá očička jen zářila.

A o poslední část podmínky se postarala sama teta Hanka. Hned po vysvědčení totiž celá jejich rodina odjížděla na dovolenou k moři a měla proto veliké obavy, že by se kotěti mohlo něco stát, než se vrátí zpět domů. Jeho maminka se totiž opět ztratila a kotě nechala na zahradě samotné. Proto poslední školní den přinesla Martince ten nejhezčí dáreček za vysvědčení, jaký si mohla Martinka představit, nádherné chlupaté kočičí miminko.

A pak že se přání plní jen o Vánocích.   

Martina Jindrová
Úvodní foto: Pixabay