Komfortní zóna je v brlohu, vedle batohu, na vestě…

Jelikož začala zima, začnu o vstupu do komfortní zóny tématicky, a podle medvědových i lidských měřítek. O vstupu, či spíše vlezu do komfortní zóny. Medvěd i člověk vstupuje do místa, kde hodlá trávit čas nepohody, hezky nasycen, a v odpovídajícím úboru. Medvěd v hustém kožichu, člověk v teplém pyžamu či noční košili. Avšak jen medvěd v tomto pohodlí, či komfortu vydrží do jara, jen s občasnou malou přestávkou, kdy z brlohu vyjde na záchod. Člověku by se to asi také zamlouvalo, ale tak dlouho spát nevydrží.

Medvěd béře zimní pohodlíčko jako samozřejmost, a asi o něm nijak moc nepřemýšlí, na rozdíl od člověka. Člověk po pohodlí, popřípadě vyloženém komfortu usilovně touží, a dosáhne-li ho, nemá nikdy dost. Má pak velký problém „z komfortní zóny vystoupit“, popřípadě je frustrován, když mu ji někdo naruší. A přitom pocit komfortu a pohodlí je věcí osobního nastavení, popřípadě volby. Jenže když člověk někdy, ač třeba nerad, z té své zóny vystoupí, najednou vidí, že ono pohodlí není všechno. A může za to být dokonce nečekaným způsobem odměněn.

Kdysi dávno, krátce po škole, jsme s kamarádem vystoupili z naší pohodlné městské zóny, abychom přešli Slovenský ráj. Jéje, to bylo nepohodlí, ale jak nádherné. Žebříky nad zurčící vodou v soutěskách, všechno potřebné s sebou na zádech. Někde nad Kláštoriskem jsme si dovolili přenocovat na půdě lovecké chaty na seně. Tedy ve spacím pytli na seně. Poučeně jsme si pověsili batohy na provaz přes trám, aby v nich nějací živočiši v noci nehospodařili.

A přesto se jeden hladový zvědavec našel. V noci nás probudil mocným štracháním. Posvítili jsme si baterkou. Z trámu na nás svítil očima plch a pochutnával si na krajíci chleba, který nám vytáhl z batohu. Na sytícím se plchovi není možné poznat, zda se diví, či zda „náhlý komfort“, který se mu udál, bere jako jakési boží dopuštění. Nám každopádně přišlo, že situaci bere „filosoficky“,  tedy že věci, která se nečekaně naskytne, je třeba neprodleně využít. Dopřáli jsme mu toho blaha ještě jeden den, a až pak jsme pokračovali v cestě, poučeni, že hovořit o zónách komfortních, či nekomfortních je nejspíš jen taková módní floskule, že v životě se vyskytují především využité a nevyužité příležitosti.

Ale komfortní zóny existují, myslí se jimi takové prostředí, či stav, kde se dotyčný cítí bezpečně, v pohodě, je sytý, je v teple, popřípadě v chládku, a má věci pod kontrolou. A na tom záleží, myslím si, nejvíce, mít věci pod kontrolou! No, leckdy se komfortní zónou myslí spíše pohodlné prostředí než pohoda duševní, stav mysli. Komfortně, čili v pohodě se přece může cítit horolezec, ač zcela vyčerpaný, ale když dosáhl vrcholu, potápěč, když se konečně vynoří s pokladem v drátěném košíku, ale i hladový poustevník, jenž došel osvícení, anebo také chudý pes, jen když je se svým chudým pánem.

Anebo… zatím co takto přemýšlím, kočka vyskočila na lavici a uvelebila se na manželčině vestě. Ne, neoblékla si ji, to ne, jen se na ní blaženě stočila, a na můj „trefný“ dotaz, zda se cítí „komfortně“ ani nemrkla,  jen si tak zívla a usnula…

Josef Duben