Mezek v mezokosmu

Kořenem slova mezek je zřejmě  česká „mez“, a slova mezokosmos nejspíš italské „mezzo“. V obou případech to znamená něco uprostřed, něco dělícího či ohraničujícího. A s pomocí nějaké té meze dostal zřejmě jméno mezek, mezidruhový kříženec mezi oslicí a koněm, který už tedy není ani osel, ani kůň, jen zkrátka něco mezi. Inu i takové zvíře má své místo v mezokosmu, to jest mezi námi, neb my lidé jsme přece také jeho součástí. Pravda, pár jedinců už krok do makrokosmu udělalo, ale mnohem víc aspoň pozorovalo mikrokosmos, je to o dost snazší, stačí k tomu mikroskop.

Mezek je pověstný svou odolností a houževnatostí. Ovšem bývá také svéhlavý až tvrdohlavý. Když se rozhlédnu kolem sebe, tak nikomu se rozhodně nechce „dřít jako mezek“, byť jistá houževnatost a odolnost jsou vlastnostmi žádoucími. S tvrdohlavostí je to už na pováženou. Zkrátka všechno má své meze. I žert by měl mít jisté meze, a ani meze trpělivosti čtenářovy nelze přepínat.

A kde se v češtině vzal pojem „mez“? Prý je původu praslovanského, mezě, medze, medja, meždu. No ale soudím, že ti slavní Praslované byli lingvisticky přece jen  mladší „latiníků“, a podle mě ta „mez“ pochází z latiny, medius, mezi. A už jsme in medias rés, čili ve středu dění, u jádra věci.

A pak už je všechno více jasné. Je snadné pochopit, že mezzotinta  je zvláštní grafická technika s poloviční, nebo spíše sníženou barevností, Mezopotámie je území mezi řekami mezo potamos, tedy mezi Eufratem a Tigridem, mezzoforte je v hudbě středně silně. A mezuza hebrejsky značí veřej dveří, mezuzot jsou veřeje, ovšem mezuzou se rozumí zejména schránka připevňovaná právě na veřeje, v níž je ukryt papírek s úryvkem z Tóry. Že by ten prakořen meze byl nakonec z hebrejštiny? Veřej dveří, rozhraní mezi vně a uvnitř? Kdoví?

A co takový mezulán? To není nedbalý jezdec na koni, odvozeno od hulán, ale je to název lehčí látky, z italštiny mezzo lana, čili polovlna. No a když se o někom řekne, že je mezulán, rozhodně to není lichotka, míní se tím člověk takový makový, spíš jen napůl chytrý.

To bylo mezních řečí o mezi, že by z toho mezek vyběhl do mezzaninu hýkaje mezza voce – polohlasem. A což teprve člověk, obyčejný hledač pravdy… 

Ještě že vše má své meze!

Josef Duben