Na drozda nemám. Zatím

Kosí zpěv bývá ceněn více než zpěv drozdův, a mně se navíc daří kosa napodobit. Dokonce pískám tak, že mi odpovídá. Jenže z mé strany to je patrně jen jakási neartikulovaná mluva, vlastně vůbec nevím, co a o čem zpívám. A jak to můžu vědět? Docela jednoduše, tuhle jeden z našich kosů usedl na pumpu pár kroků ode mě a pustil se do zpěvu. Zapískal jsem také, že ho vidím rád, a že umím odpovědět, ale milý kos to zřejmě pochopil buď jako odbytí či varování. Zmlkl a odlétl opodál. Anebo možná jen usoudil, že jsem větší pták.

Drozd se ozývá také melodicky, ale tak nějak rafinovaně, že jsem to napodobit ani moc nezkoušel. A také abych ho neodradil. Navíc se drží od člověka na distanc. Tedy většinou. Ani hnízdo nemívá tak dostupně blízko, jako kosi. Většinou se ozývá dopoledne, někdy i přes den a ještě do západu slunce. Kos zpívá i za tmy.

Jenže letos jsem si nějak nebyl jist, kdopak se to tak krásně ozývá z vrcholku břízy na druhém břehu potoka. Ani s pomocí kapesního dalekohledu jsem nebyl schopen říci s jistotou, zda jde o drozda. Tak jinak, vyfotím ho třicetinásobným zoomem a na monitoru počítače zvětším. Na poprvé, už v podvečerním světle mi přišlo, že podle figury by to mohl být drozd zpěvný, a měl i pootevřený zobáček. A na prsou byl patrný náznak kropenatosti.

Další dny jsem se pokoušel zpěváčky na nejvyšších větvích břízy zachytit lépe. Jednou to byl jistě drozd, ale seděl za větví, příště to byl pták o něco menší, a s kuželovitým zobákem, zřejmě strnad zahradní. Pak se objevil konipas luční, ten byl zcela jasný. Až třetí den mi zapózoval… drozd! Kropenatý, oblá hlava, zobáček, skoro mám chuť říci našpulený. Tak ne, jen mírně pootevřený.

Spolehlivě dovedu rozpoznat ptáky jen v atlase, a ještě jen tedy ty, které dobře znám. V přírodě je to horší, buď kvůli světlu, anebo také proto, že ptáci nepostojí, neposedí. I ten docela „obyčejný“ drozd.

Ale nakonec jsem přece jen neodolal a zapískal na něj. Zkusil jsem to po něm: Ťu tví, ťu tví, ťu tví. Zmlkl. Lekl jsem se. Ale po chvíli se ozval: Pepíku, Pepíku, Pepíku! No a tak to je s porozuměním řeči zvířat, ptáků zejména. Člověk slyší,  co chce slyšet. Anebo? A tak si říkám, že na drozda zatím fakt nemám. Nebo už trochu mám?

Josef Duben