Neodcházej!

Když dva dělají totéž, není to totéž. Při pozorování lidí a zvířat si lze všimnout celé řady gest, mimiky, tedy i všelikého šklebení, na první pohled je všechno jaksi souměřitelné, na druhý pohled podobné, ale co na třetí pohled? Často bývá význam sdělení úplně jiný, než by se na první pohled zdálo.

Klasickým příkladem je vycenění zubů, což se považuje za hrozbu. U šelem tomu tak bývá, ale  mnohdy může jít i o vyjádření pohody, cosi jako úsměv, a u mnohých lidí o tik při fotografování. Dobrá, to byly zuby, a co všelijaká gesta, ať už rukou, křídel či nohou? Asi zajímavým příkladem bývá  u domácích psů či koček „vkládání rukou“, tedy nohou, vlastně předních nohou, tlapek až tlap.

Zkušení chovatelé a trenéři ví, že pes má hluboko zakořeněnou genetickou informaci, že si musí uhájit místo ve smečce. Proto tak usiluje, aby ve smečce nebyl poslední a při kontaktu s ostatními psy si je stále „oťukává“ a zkouší různé asertivní praktiky. Ve vztahu k lidem je to ostatně podobné. Když se mu dá příležitost a přistoupí se na sdělení majitele, že to je „pes vítací“, tak si pes příchozího hned zařadí. Tak, že si dominantním položení tlap na ramena či jen na ruce příchozího přesune na spodnější společenský žebříček. Kdo si toto nechá líbit, těžko pak bude psovi velet. I když velet může, ale bude ho pes poslouchat?

U koček, jako individualistů, byť docela společenských, je tomu jinak. Kočky se mezi sebou víceméně respektují, tedy respektují svá teritoria, ale zároveň jsou rády jaksi na dohled. Tehdy spolu nepozorovaně komunikují. Co si říkají, tomu, aspoň já, nejsem schopen porozumět. Jen se domnívám, že se utvrzují o tom, že všechno funguje tak, jak má, a potvrzují status quo v daném místě.

Ve vztahu k člověku je to trochu jiné. Kočka totiž také, přitulí-li se k němu, položí mu tlapku na ruku, a třeba i ležícímu na nos, čím se ujme role blahosklonné velitelky. Já si to vysvětluji tak, že říká: Je mi s tebou dobře, milo, bezpečno. Netroufám si sklouznout k tvrzení, že sděluje: Mám tě ráda. To je lidský cit, kterému však kočka, jsem přesvědčen, přece jen rozumí a na potvrzení zapřede. A když se její sedící či ležící člověk zavrtí, tak jen pohne tlapkou, čímž mu řekne: Neodcházej!

No, ale má žena soudí, že mi kočka spíš říká jen: Nevrť se.

Josef Duben