Udržitelnost myši
Nejsem si jistý, zda kočka, když uloví myš, nějak moc řeší, zda je myš udržitelná, rozuměj v tlapkách, nebo zda jí ta myš unikne či neunikne. Proč by se tím také zabývala, když jde sice o to myš chytit, ale pak si ji chvíli pouštět a zase chytat, no a sníst ji až posléze.
Při pozorování kočky mě napadá, že smyslem jejího počínání není jen touha se uživit, ale také se udržet v kondici, což u ní znamená schopnost lovit. No a když se mluví o konání lidském, rozumí se udržitelností něco podobného, že? Udržet svět i tělo v kondici, fyzické i mentální. K tomu všemu jsou potřeba všeliké zdroje, a nejen potravy, a ty je třeba chránit.
A v tom je, zdá se mi zakopaný pes, neboť ještě v nedávné minulosti bylo mnohdy více potravy pro ducha než pro tělo. A pnutí z toho vyplývající vedlo některé myslitele a reformátory nikoli k nastolení rovnováhy, ale k vychýlení poměrů v opačném směru. Začal se přikládat větší význam jídlu, a méně se dbá o blahobyt duševní.
Pokrok je však, podle mne, možný jedině v situaci stálé nerovnováhy a jisté nerovnosti, které však musí být provázeny snahou rovnováhu nastolit, i když s vědomím, že to ve skutečnosti není možné. Omylem dneška je přesvědčení, že rovnováha možná je. Nu, dobrá, na chvíli snad, ale vzápětí se vychyluje. Stálá udržitelnost blahobytu či růstu není možná. No a ona „takzvaná udržitelnost“ prý je možná jen tehdy, když řízeně stále roste, ale přitom se zároveň brzdí. Hm, zvláštní úvaha, zdá se mi dost divná, ale co když…
Při pohledu do minula se dá vysledovat, že celé dějiny provázejí výkyvy nahoru a dolů, ba i do stran, a také neustálé snahy, většinou marné, se jim vyhnout. A nepatří mezi ně náhodou i snaha „o udržitelnost“, a není to náhodou také jen marné počínání?
Kdyby se kočka spokojila s prvním úlovkem a neusilovala o další úspěchy v lovu, zcela jistě by musela strádat, popřípadě ustrádat. Jakmile se připustí, že hlavním cílem je udržet, a nic víc, může to znamenat blížící se konec. A kde všude to asi platí? Pouze ve zvířecím světě, anebo i v tom lidském?
Může to tak být, nebo nebýt? To je to, oč tu běží.
Josef Duben