Z pozorování mravenců

Rád pozoruji mravence, jak se stále odněkud někam hrnou, něco někam nesou. Ale na tom asi není nic moc divného, když asi většinu Čechů, Moravanů a Slezanů, podobně jako mě, v první či druhé třídě oslovily příběhy Ferdy Mravence. Odtud jsme také čerpali první informace o světě hmyzu.

Pozoruji drobné hnědé mravence, jak běhají po kmeni ořešáku do koruny a zase dolů, občas nějaký spadne člověku za límec. Chodí do koruny na sladkou mízu. Pozoruji i jiné, trochu tmavší, i když ty moc rád nemám, jak si nosí mšice na mladé výhony rybízů či ovocného stromoví, aby pak oblizovali jejich sladké výkaly. Drobné zrzavé sleduji také, ale ty s jistým respektem, ti štípou! Nejradši ale pozoruji mravence lesní, kteří Ferdu doopravdy připomínají. Ovšem nechce to je sledovat příliš zblízka, to se pak mravenčí hlídky mohou přijít podívat zvědavcovi do nohavic.

Vím, že pozorování mravenců vede k moudrosti, proto zde také o své zálibě píšu. Zde by měl být smajlík…hehe. Dokládám to citací z biblické Knihy přísloví: „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.“ Autor, možná dokonce sám král Šalamoun, dále rozvádí, že pozorováním tohoto cílevědomého a „pilného“ tvora by se měl člověk inspirovat ke smysluplné činnosti a nelenošit. Zkrátka zmoudřet.

A pak jsem se jednou zastavil u rozložitého dubu a i zde pozoruji mravence, tentokrát černé. A že jich tu je. Ale co to? Až po chvíli mi dojde, že nikam neběhají, nelezou nahoru, ani dolů, vůbec se nepohybují. Sedí totiž žaludům na stopkách a na číškách, kterým ovšem děti říkají čepičky nebo kloboučky, když si ze žaludů a kaštanů dělají panáčky. Ale proč tam tedy ti mravenci sedí a co tam dělají? No, pijí! Tiše a soustředěně sají mízu proudící do zrajících žaludů. Takže mohu nabádání rozšířit: „Pozoruj mravence, jak žije, ale sleduj také, jak jí a pije.“

Třeba se z toho dá vyvodit jisté poučení pro děti, a třeba i pro dospělé: „Neběhej, když piješ, ať se nezakuckáš. Koukni, jak rozumně si počíná mravenec.“ Že už by na mě šla ta moudrost?

Josef Duben