Změny počasí, změny nálady

V malé posluchárně začíná přednášející svou řeč o klimatu takto: „Stejně jako nelze být neustále dobře naladěn, tedy mít dobrou náladu, není možné, aby bylo počasí pořád stejné, navíc jaksi ideální. Za prvé to z mnoha doložitelných důvodů není možné, za druhé by to byla nuda. Počasí se mění ve všech podnebných pásech, neboli klimatických pásmech Země. Ve všech jsou tato období čtyři, a to jaro, léto, podzim, zima, akorát jsou různě dlouhá a také na různých místech Země přicházejí v odlišnou dobu. Lidé i zvířata a rostliny v těchto pásmech si na podmínky zimy, horka, vlhka či jisté mírnosti zvykli. Problém dnešní doby tkví v tom, že lidé se odmítají přizpůsobovat jaru, létu, podzimu a zimě. Na jaře už nechtějí být doma, ale v Provence či v Benátkách, v létě u moře a tamtéž i na podzim a v zimě. Pokud si nepřejí lyžovat v horách.“

Nechci svobodného myslitele jmenovat, abych jej nevystavil atakům nesouhlasících, nebo snad adoraci souhlasících, oboje může být dost frustrující. Budu jej označovat iniciálami Y. P. Poslouchám jej pozorně a jsem zvědavý, k čemu se ve své přednášce dobere. Zmiňuje se o pauperizaci luxusu, což leckdo asi označí za extrém, ale jak jinak nazvat situaci, kdy světová letoviska či destinace pro zimní radovánky praskají ve švech? A kdyby jen to. Především trpí historicky zajímavá místa, zaplavovaná davy, které o „nějakých dějinách“ často nemají ani ponětí.

Dále mě zaujalo, že pan Y. P. nachází inspiraci novodobých cestovatelů v nomádských kulturách, v době Stěhování národů na konci starověku, v evropských podmínkách asi tak mezi čtvrtým a sedmým stoletím. Ovšem ještě starší inspiraci vidí v pozorování zvířat, která se v průběhu roku stěhovala, a naštěstí stěhují dodnes. Ptáci míří ze severu na jih a zpět, stáda býložravců se stěhovala za pastvou a predátoři, ano, včetně lidí, za nimi. Přednášející dodává: „A dnes, dnes se lidé stěhují také za obživou, jednak za velmi dobrou, ale vyžadující jisté úsilí, ti se ženou do těch různých křemíkových údolí apod., jednak za snadnou obživou, a to do bohatých měst ležících na velkých řekách.“

Než si stačím pomyslet, že kdovíkam mizí avizované téma přednášky, tedy změny počasí, nebo změny klimatu, už se k němu Y. P. dostává. Tvrdí, že nikdo vlastně nezpochybňuje, že v průběhu vývoje Země se střídala období bouřlivá, suchá, studená, teplota stoupala a zase klesala. Dokonce podle již psané historie jsou vysledovatelná období, kdy se léta neurodilo z důvodů sucha anebo přespříliš velkého mokra. Ovšem pravda, tyto výkyvy také měly, a zdá se i budou mít vliv na lidská osídlení. Možná by šlo zmínit i to, jak některé nákazy zdecimovaly populace některých druhů zvířat. Už ubývá pamětníků vzplanutí myxomatózy, která nejen u nás téměř vyhubila divoké králíky a zajíce, a dodnes se jejich počty již nikdy nevrátily na původní úroveň.

V současné době nepochybně dochází k určitým změnám klimatu, to už bylo probráno a doloženo mnohokrát. Nový je, proti minulým staletím, a nejspíše i vlivem technického skoku za poslední dvě stě let, poněkud troufalý předpoklad, že lze tyto změny lidskými silami zbrzdit, popřípadě zastavit. Za rezumé přednášky pana Y. P. bych považoval toto: „A pokud jde o skutečné klimatické změny, tak nejzásadnější jsou změny v klimatu ve společnosti, což se projevuje i změnami nálad.“

Když tak uvažuji o změnách počasí, klimatu, o teplu a zimě, vybaví se mi vzpomínky starého pána, který za Velké války zažil v rakouské uniformě na ruské frontě hodně takovýchto změn. Vyprávěl mi, jaké možnosti regulace měli při přesunech ve vagonech říšské dráhy. Buď zatopit v kamnech, ano, i v osobních vagonech bývala kamna, popřípadě posunout páčku na stěně na „Teplo“ nebo „Zima“, „Hideg“ či Meleg“, pokud šlo o vagony uherské. Ještě v sedmdesátých letech bývalo pár takových vagonů zařazováno do vlakové soupravy tzv. Posázavského Pacifiku, a osazenstvo kupé se nikdy nedokázalo dohodnout, co z toho je teplo, a co zima, každý tvrdil něco jiného. A tak si myslím, že tak nějak asi probíhají debaty o řízení klimatu.

Napadá mě, jak překonat smutek z nemohoucnosti všechno řídit a napravit: zvednout hlavu k nebi. A pohlédnout do mraků a aspoň chvíli pozorovat let vlaštovek, jiřiček, rorýsů, krkavců, káňat, kroužících holubů…

Josef Duben