Chameleon
Seznamte se s Bertem zeleným chameleonem holčičky Evy, který se rád schovává a mění barvy. Bert taky moc rád chroupe cvrčky.
Jednou když ho Eva před nákupem s maminkou krmila výtečnými a křupavými cvrčky, nechala dvířka od terária otevřená. Bertovo terárium bylo ohromně velké, zabíralo polovinu pokoje, ve kterém bydlel jenom on. Proč bylo tak velké? No, protože když si chameleon pořizovací, Eva chtěla, aby měl Bertík dost místa. Jenže Bertíkovi to nestačilo, sice měl rád své skrýše mezi rostlinami, u jezírka, pod kameny a dřevem, ale chtěl poznat něco nového. A tak otevřenými dvířky vylezl pomalu a nenápadně, jako když pavouk leze z koupelny a nechce být vidět, se vydal na průzkum domu. Trvalo mu to celé odpoledne, než prolezl přízemí. Nahoru do patra se mu pranic nechtělo, z toho jak byl unavený. Během průzkumu nikoho nepotkal, až na pár pavouků, na kterých si pochutnat. Jenže když se chtěl vydat zpátky do svého terária, Evička s maminkou už přijely a tak Bert neměl jinou možnost než se schovat do nejbližších dveří, za kterými objevil překvapivě Evin pokoj.
Když do pokoje pomalinku vstoupil všiml si, že všechny stěny jsou růžové a nábytek fialový. Když udělal pár krůčků, cosi ho zalechtalo na nožkách, byl to žlutý na dotek hebký koberec s obrázkem banánů. Bertík si vzpomněl, jaký má hlad. Najednou uslyšel Eviččiny vzlyky:,,Mami, Bertík není ve svém teráriu, chtěla jsem mu dát ovoce a nebyl tam. Vždy když přijdu, ukáže se ale teď tam nebyl!”vzlykala Evička.,, Neboj se, Evi, najdeme ho. Podíváme se všude po celém domě.”uklidňovala ji maminka a chvíli si mnula bradu,jako by o něčem přemýšlela, pak řekla:,, Evi, a nenechala si otevřená dvířka od toho terária?”Eva se chvíli bála říct pravdu, ale pak odpověděla:,, Ano, zapomněla jsem je po krmení Bertíka zavřít, omlouvám se.”,,To nevadí, ale pro příště buď víc opatrná a zavírej je, ano?”Eva přikývla.,, A pomůžeš mi ho prosím najít, mami? Bojím se o něj.”Maminka dcerku objala, přikývla a šly zeleného kamaráda hledat. Chameleon zatím přemýšlel, jestli se jim má ukázat, ale pak si řekl, že ho určitě najdou. Nějakou dobu čekal a pak si všiml panenky s šaty se vzorem jablíček, která ležela na koberci. Bert si myslel že ovoce je ovoce je opravdové a tak začal ožužlávat lem šatů. Pak uslyšel cvaknutí dveří. Sice se lekl, ale zapomněl se zbarvit podle pozadí což dělá vždy, když má strach. Evička vešla do pokoje. Když uviděla Berta radostně vykřikla:,, Berte, Bertíku můj, kde jsi byl uličníku.”Smála se a vzala ho na ruku. Bert byl taky rád že ji vidí. V zápětí vstoupila do pokoje také Evina maminka:,, Jejda, kde byl! “,, Mami, představ si, že okusoval šaty jedné z mých panenek! “smála se Eva.,, No teda,to je, ale nezbeda. Pojď půjdeme mu dát něco k jídlu. A víš co, udělám pro nás pro všechny výborný ovocný salát!”
Eva, 6. ročník, Cyrilometodějské gymnázium, ZŠ a MŠ v Prostějově
Úvodní foto: Pixabay
