Na dobrém jméně záleží

Nikdo jistě nezpochybní, že je důležité dbát o dobré jméno. Jenže ani při vší snaze nemusí být
dotyčný doceněn, či oceněn, a pak je na místě poučit se u kočky. Ta totiž na každého kritika či
posuzovatele dovede pohlédnout tak, že mu slova kritiky leckdy nejdou z úst. Ale na druhou stranu
je třeba říci, že důležité je mít kromě toho dobrého jména, i jméno správné, tedy z našeho, lidského
pohledu.

Když se nový majitel koťátka spolehne jen na povrchní pohled a na sdělení, že tohle je určitě
kočička, anebo kocourek, a podle toho zvolí i jméno, může se po návštěvě u veterináře octnout v
rozpacích. Ono se to v kotěcím věku opravdu těžko pozná, a co když nakonec, po jistém tápání,
odhalí pravdu až pan doktor a zjistí se, že údajná kočička je kocourek, anebo naopak, tak co potom?
A není to zase tak neobvyklý případ, jak by si někdo mohl pomyslet.

Není marné dávat pro jistotu jména šikovná, obojetně použitelná, nebo snadno pozměnitelná. Třeba
z takové Míny se může stát Mínus, a připustíme-li i možnost lidských jmen, jak je poslední dobou
časté, může být Venda ten i ta, Ema se může stát Emouškem, no a třeba Stáňa, to se hodí pro kluka i
pro holku, viz krátký následující příběh.

Kocourek se dnes jmenuje Stáňa, ale nejdřív se mělo za to, že to je kočička Stáňa. Až při kastraci
„se objevilo“, že má kocouří příslušenství. O ně Stáňa sice přišel, ale aspoň to jméno mu zůstalo.
Všechny strázně z ordinace přečkal naštěstí v pohodě, a nyní s potěšením loví myši na zahradě,
doma se mu líbí u krbových kamen, sleduje pozorně oheň a svědomitě hlásí, když je potřeba
přiložit. Rád vše pozoruje také z hromádky knih, popřípadě z klínu paní, pána i dcery. A nyní v zimě
radostně dovádí na sněhu. Na jméno samozřejmě slyší, a má ho dobré, a i správné, což mohu
dosvědčit.

Když my lidé jinak nedáme, kočky jméno přijmou a pamatují si je. A možná jsou na tom, pokud jde
o paměť, lépe než my. Pamatují si totiž jen to podstatné a také dobré… třeba kdy a kde se podávají
obědy a kde je teplo. A nepříjemné věci? No, ty už jsou přece tak dávno pryč. Vypadá to, že kočky v
praxi aplikují mnohá z filosofických doporučení, například: „Žít tady a teď“. A proč by se také
zabývaly nějakým zítřkem, na ten přece myslí jejich člověk: „Nezapomněl jsem té naší číče pořídit
ony dobrůtky, co jí minule tak chutnaly?“

Josef Duben
povídka z nové knihy Byl večer a bylo jitro, den pátý
Kniha je k dostání mailem přímo od autora, stačí napsat na: [email protected].
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu hoax.cz