Trapnost

Co je vlastně trapnost? Podle mě vlastnost výlučně lidská. Zvíře se chová, jak je mu dáno. Může být třeba trucovité, umí dát najevo nelibost, ale trapné? Taková kočka přece nemůže být trapná, a snad ani pes. Trapný není ani lev, liška, vrána či osel. Proč vyjmenovávám jednotlivá zvířata, když by stačilo říci, že zvířata nejsou trapná? Protože se pomocí oslího můstku snažím dobrat k tomu, že různá politická uskupení, pokud si vybírají do znaku nějaké zvíře, tak spíše takové, od něhož se nedá čekat  nějaké srozumitelné vyjadřování. Dravý pták mlčí, popřípadě vyloudí skřek, beran je spíš vnímán jako tvor s tvrdou hlavou, motýlek se vesele třepotá a takový jednorožec se pouze elegantně prochází a činí se vzácným.

Dát si do erbu „mluvící“ zvíře, zdá se být dost riskantním. Vedle rozvážného lva, chytré lišky, psa či vrány by trapnost mluvících hlav byla přespříliš zřetelná. Možná proto si strany volí raději symboly stromu, duhy, jen tak máznuté trikolóry, stylizovaného listu, ale i pěsti nebo nějakého ručního nářadí či třeba nebeského tělesa.

Co si ale vlastně pod pojmem trapnost představit? Jde o popis dané situaci neúměrného chování či jednání, na jehož základě si dotyčný připadá nepatřičně, a buď je tím sám frustrován, anebo si z toho nic nedělá, a trapnost vnímá jen jeho okolí. Obojí je nepříjemné, a to buď jedné nebo oběma stranám.

Ach, být tak zvířetem, na ně nejsou kladené takové požadavky, jako na lidi. Od lva se nečeká jiné chování než lví, od vlka vlčí, od lišky liščí a od šakala šakalí. Pravda u nás víme díky češtinářům, kteří mají rádi diktáty, že se od šakala dá čekat, že bude zavilý, viz i film Marečku, podejte mi pero. Ale budiž.

Cítit se trapně, nepatřičně či tak nějak zostuzeně, to je dáno jen lidem. Nicméně se zdá, že pocit trapnosti se dnes vytrácí. Jaký to je signál pro současnost i budoucnost?  Zažít trochu trapnosti, kterou vzápětí následuje rozhřešující rodičovský úsměv, to snad lze považovat za prospěšné, ne? Anebo je lepší dětem nějakou trapnost radši zamlčet? Vždyť kolika lidem pocit trapnosti zabránil v… v čem? Možná ve velkých věcech, možná v trapných chybách. A zase to slovo trapnost.

Co je tedy potřeba udělat? Být sám sebou. Řvát jako lev, krákat jako vrána, zahýkat jako osel, zavýt jako šakal, chovat se jako aspoň trochu myslící člověk. Je to snadné?  Zdá se, že ne. Člověk by byl často tak rád něčím víc, než je.

Možná, že je na místě být k dětem shovívavější a dosáhnout výchovného efektu jinak, než poukazováním na trapnost. Jenže, co je u dítěte pochopitelné, patřičné, ba i roztomilé, například jako u kotěte, když se ježí, aby se zdálo být větším, je u dospělého zpravidla trapné.

Josef Duben