Když psi houfem zavyli

Není tomu tak dlouho, co se mi za tísnivého večerního šera z paměti vynořil dost příhodný úryvek z Erbenovy balady Svatební košile, jak… psi vyli divnou věc, žetě na blízku umrlec. No, bylo to vlastně na dohled od hřbitova, takže čemu se divit, že? Nebyly to ale takové ty normální dobře známé psí zvuky, kdy se jeden pes rozštěká, druhý trochu zavyje, a pak se přidá druhý, třetí.  Ale takové tísnivé vytí? To se jeden zamyslí. Inspirace?

Ano, k tomu, abych, až přijdu domů, sáhnul po Erbenově kytici. Našel jsem ji v knihovně vedle Kostí Ivana Vyskočila. Brožovanou Kytici Karla Jaromíra Erbena, vydání z roku 1943, podle razítka koupenou v knihkupectví Jindřicha Levého Tschaslau – Čáslav. V temné době vydané temné balady, ale většinou s jistou nadějí na konci. Jako třeba v právě večer vzpomenutých Svatebních košilích… Vybavuji si ze školy pár veršů, například dívčino rouhavé přání… milého z ciziny mi vrať – aneb život můj náhle zkrať. A pak ten verš, varování, kterým provázeli psi toho nehodného milého a jeho dívku… Psi houfem ve vsi zavyli, když ty pocestné zvětřili; a vyli, vyli divnou věc: žetě na blízku umrlec!

No, zkrátka to po všech periepetiích dopadne dobře, zlý umrlec dívce neuškodí, po všech těch verších, jak růženec vzal a zahodil, křížek utrh, zahodil, se dívka na poslední chvíli vzpamatuje. Možná  k tomu svým dílem přispěly nejen hlasy vesnických psů, ale i lesních  zvířat… a kulich hlásal pověsti, žetě na blízku neštěstí.

Inspirace? Ano, inspirace: jen citlivé ucho dokáže zaslechnout a vnímat hlasy varující před záhubou duše a leckdy i záhubou života pozemského. Nu, a někdy přijde takové varování i od zvířat. Vlastně to není nikterak překvapivé, vždyť se k tomu zvířata, zejména psi, dají docela dobře vycvičit. A takovými schopnostmi vynikají třeba psi asistenční. I ptáci dovedou varovat, například američtí drozdi s předstihem varují před silnými hurikány. A co třeba kočky? Ty také něco dovedou, třeba o kočkách docela s jistotou vím, že působí terapeuticky. A to je přece také dobré, ne?

Josef Duben