Kráva se složeným slunečníkem

Tak jsem prozradil pointu na samém začátku. Hm, tak to bude muset být na konci jiná! A o co že jde? O to, že na obraze z roku 1946, který namaloval Marc Chagall, má kráva slunečník, tedy spíš poněkud koketní slunečníček, rozevřený. Avšak přítel David, inspirován mistrem Chagallem, namaloval krávu se slunečníčkem složeným. A ten obrázek mi věnoval. Je to dárek, kterého si velice vážím. Máme totiž oba Chagalla rádi a navíc nám připomíná velkou výstavu jeho grafik v polovině sedmdesátých let minulého století v Albertinu v Drážďanech, což byl úplně nečekaný jasný paprsek světla v tehdejší normalizační šedi.

Na originálním obraze, ale ani na Davidově uctivém pastiši, není snadné vidět v krávě krávu, neboť hlava ani rohy, ani ocas či končetiny nejsou typicky kravské. Ale budiž. Pro malíře nebylo až tak podstatné, o jaké zvíře přesně jde, vždyť je to zvíře snové. Říkám ženě: „Jen to telátko, které se těší na mléko, je zcela reálné.“ Dočkám se otázky, proč si myslím, že je reálné, mohl by to být třeba pejsek… Zamyslím se a odpovím: „No, no, protože se chová jako telátko.“ A s tím je již spokojena.

Zato nevěsta v závoji z kravského ocasu, ta je jako ze snu, a kytice bílých květů, kterou to bájné zvíře nese na zádech, také působí spíš jako sen. Slunce září, ale zdá se, že už je chvíli po poledni. A Chagallův kohout, který to všechno pozoruje, vypadá v Davidově pojetí spíš jako dětská hračka, jakási kachnička, no a slunečník, no ano, ten je složený.

Má smysl vykládat snový obraz, ať už Chagallův či Davidův? Asi ne, bylo by to podobné jako snaha rozebírat sen, který neskončil, nebo vykládat život, či životaběh, dokud není uzavřený. Než kráva nebo člověk dorazí do cíle. Takže za života vlastně všechno probíhá tak trochu jako sen, a pokud je to sen radostný, ve kterém tančí onen čtvernožec na obraze, je čáka, že i jeho výklad či výsledek bude útěšný. A jak vyložit ten složený slunečník? Možná jako náznak, že už je po poledni a den se pomalu chýlí k večeru.

Josef Duben