Věřit tomu, co vidím?

Zrak, jeden ze základních smyslů člověka, kočky, koně i ováda, umožňuje vnímat nazíranou skutečnost, ovšem každému trochu jinak. A u mnoha živočichů je to už prozkoumané i doložitelné, jak u vnímání barev, tak třeba u možností zaostření. O vnímání složeným okem hmyzím ani nemluvě.

Zvířata nám blízká, tedy savci a ptáci, vnímají svět kolem sebe podobně jako lidé, a obdobně také posuzují viděné či vyhodnocují podle dosavadních zkušeností. Zvíře městské, pes, kočka či křeček z klece, ti budou v divočině, alespoň z počátku hodně nejistí. Zato třeba jezevec nebo lesní myš by mohli být zmateni, například v Praze na Václavském náměstí. Jezevec by se nejspíš sháněl, kde býval noční podnik Alhambra, prý to bylo pěkné doupě, a tom by se snad mohl schovat. No a ta myš by pátrala, kde to je U Myšáka.

Ostatně člověk má také své představy o lesním světě. Trochu dokonalejší? Možná. Každý asi ví, že v kdejakých lesích, v Brdech, ale nakonec i ve volné krajině, a vlastně dnes i na okrajích měst se dá narazit na divoká prasata. A jiní zase věří, že je občas možné spatřit UFO. Záleží na štěstí, že?

Já jsem ho měl, a dvojité. Před pár dny na kraji Brd, přesněji na kraji obce Hluboš, jsem narazil jak na divočáka, tak na UFO. Na kraji značené cesty mezi staletými kaštany jsem něco zahlédl. No vážně, vidím divočáka! Až při bližším pohledu bylo poznat, že to je velmi realistická plastika kance umístěná na soukromém pozemku. Sotva jsem se otřepal z leknutí, zahlédl jsem po pár krocích, jak se cosi třpytí na svahu porostlém hustým lesem. To snad není možné! Nejdřív kanec, a teď ještě UFO! Uff…

No, byl to zajímavý úkaz. V lese je sice spousta stop po divočácích skutečných, ale přesto byl ten mnou spatřený kanec umělý. A přestože stříbrná koule v lese navozovala dojem, že tu přistálo UFO, bylo při bližším pohledu jasné, že to je jen koule vodojemu pro nedalekou farmu.

Inu, na zrak není vždy spolehnutí, a leckdy ani na zkušenosti, proto není marné se na věc podívat znovu, a z jiné perspektivy.

Josef Duben