Postavit dům… Aspoň pro samotářky
Jakýpak úkol má člověk na tomto světě? Říkávalo se, že muž má zasadit strom, postavit dům a zplodit děti, nejlépe syna. To jsou dost ambiciózní cíle, kterých se mnohdy nedařilo dosáhnout ani tehdy, ani nyní.
Určitě by se i dnes dalo souhlasit s tím, že zasadit strom vůbec není špatný nápad. Ptáci nebeští by si v jeho větvích mohli stavět hnízda a zjara by krásně zpívali. O K. Pak je ale otázka, kam sázet a co. Pokud člověk nemá vlastní pozemek, nastává potíž. Sázet na cizím? Vysadit strom formou Guerilla gardeningu, to nemusí mít moc velkou naději na úspěch. Lze jej možná jaksi nenápadně vysadit u nějaké cesty nebo silničky. Znám jednoho lesáka, co se trochu neformálně domluvil s majiteli a dobrovolně vysazuje podél silnic stromořadí jeřábů, dubů, bříz, zkrátka stromky vhodnými pro danou lokalitu. Za posledních asi deset let se už může těšit, a tedy i my, ze vzrostlých doubků, bříz a javorů a dokonce i několika ořešáků. A mohu prozradit, že tento chlapík má i pár potomků, a také dům.
Ale pro mnoho dnešních lidí je to s plozením potomků dost složité, za prvé není jednoduché najít vhodného partnera, tedy muže nebo ženu. Stačí pohled na statistiku porodnosti, a nejen u nás. A co dům? S tím to je skoro jednodušší, ale jen zdánlivě. Dá se vzít půjčka, to ano, ale není-li na splácení, je po všem, a na nějaký keřík, natož strom zapomeňte. Potomek se jaksi vytratil, protože místo něj má zadlužený pár problém, co s pejskem, kterého si pořídili místo dítěte.
Smutné vize. Není nakonec lépe člověku samotnému? Bez starostí, bez nějakých povinností? Ano, to si řekne ten, kdo se dostal svým možná trochu naivním rozhodováním do problémů. Nabízím, doufám nikoli obdobně naivní, optimističtější nápad:
Než se, člověče, rozhodneš, zda tak nebo tak, postav dům aspoň malý, tedy spíše domek pro samotářky. Myslím tím pro včely samotářky. Jistě, mohou si svá bydliště postavit samy, ale kvůli lidské všudypřítomnosti a aktivitě o ně snadno mohou přicházet. Podzemní obydlí mezi dlažbou či v trávníku si staví pískorypky nebo chluponožky, ale často tam mohou dojít úhony. Jiné samotářky, jako například čalounice, si budují hnízda pro své potomstvo v dutinách či stéblech. Pro ty se dají koupit soustavy z různých stébel či nastříhaných tyček bambusu připomínající domek. Ale není těžké pro ně domek postavit. Třeba z odřezku trámu, stačí do něj navrtat asi tří až čtyřcentimetrové díry, vrtákem šestkou nebo osmičkou.
A už jsme u toho. Nyní nastává pravá chvíle na pozorování. Přijmou samotářky nabízený dům, osídlí ho? Osídlí. Nejdřív jedna, pak druhá a zanedlouho jsou všechny díry obsazené, v plodové komůrce se z nakladených vajíček vylíhnou larvy a saturovány krmením (nektar a pyl) rostou, rostou a zakuklí se, aby se vylíhly nové samotářky, buď již na podzim nebo až na jaře, záleží na druhu. U nás jich žije prý víc než šest set druhů v šesti čeledích. Tomu se ani nechce věřit, že?
Ano, tento cyklus osídlení, plození a líhnutí trvá dlouho, ale jednotlivé fáze se při troše štěstí podaří spatřit. Třeba i samečky, kteří někdy hnízda kontrolují, než se zaplní vajíčky. A při pozorování tohoto pozoruhodného archetypálního dění má i méně trpělivý sledovatel dost a dost času na přemýšlení, co si počít se životem.
Josef Duben
