Aktualizovat a vyhynout…

Ne, to není přesná citace otázky, která se čas od času objevuje na monitoru počítače při vypínání. Tam se přece nabízí: „Aktualizovat a vypnout“ nebo „Aktualizovat a restartovat“, popřípadě rovnou „Vypnout“. Netoužím dnes po ničem tolik, jako po vypnutí a po možnosti jít si ještě chvíli povídat se ženou nebo s kočkou. Ale s ohledem na ráno volím jednu z nabídek aktualizace.

Přemýšlím, jak dlouho by počítač fungoval bez aktualizace. Jak dlouho by fungovala lidská společnost bez aktualizace, bez učení, bez nějakého vývoje? A co když se dospěje do momentu, kdy už se to zastaralé aktualizovat ani nedá,  je pak třeba přikročit k restartu? A začít znova. S počítačem to je snadné. A při pohledu na společnost a do dějin se spíš zdá, že  když už nebylo možné  civilizace dál aktualizovat, tak zanikaly. A začínalo se znova, a často jinde. O kus dále.

Možná lze obdobné procesy sledovat na rozvoji a zániku živočišných druhů. Ty druhy, které neobstojí v měnících se podmínkách a nedokážou se aktualizovat, tedy přizpůsobovat se, vyhynou. V současnosti k tomu dochází zřejmě proto, že vývoj veškerého lidského konání příliš akceleruje, takže se mu zvířata, a to jak obratlovci, tak hmyz nebo všelijací plži a mlži přizpůsobovat nestačí. Jen nemnohá zvířata se stíhají aktualizovat, a někdy i restartovat.

Ukázkovým příkladem jsou podle mě hlodavci, to jest myši, hraboši, potkani. Ale nutno přiznat, že je to především díky člověku, jaké ten jim vytvořil podmínky! To tu nikdy nebylo, taková obrovská pole zbavená predátorů, tolik potrubí pod městem, dost vody i tepla, a plné dobrot. No a v příkrém protikladu s touto nežádoucí prosperitou je úbytek a hynutí hmyzu a ptáků v lánech bez konce. Ale asi jedním z prvních ptáků,  který vyhynul, byl patrně blboun nejapný, chudák, který byl obdařen takto zesměšňujícím jménem jen proto, že byl k člověku přespříliš důvěřivý. Posléze, snad z pozdní útlocitnosti, dostal jméno dronte mauricijský, ale jako mnozí přejmenovaní se toho hanlivého původního jména nezbavil, ani když vyhynul.

Snad ale není vše ztraceno! Zdá se, že člověk přece jen ze živočichů vydrží nejvíce, jak strádání fyzické, tak duševní, a i ten blahobyt, i když ten, zdá se, nejhůře. Totiž s dopady blahobytu se společnost přetěžko vyrovnává.

Nicméně zatím se lze pořád těšit na malý restart. Myslím na takový ten „obyčejný“, bez nutnosti aktualizace, na úplně nenápadný „Režim spánku“. Takže není třeba hned vypínat, stačí sladce usnout… A ráno? Začít znova. A s tím vyhynutím to snad nebude tak žhavé, nebo aspoň ne tak rychlé… Nebo?

Josef Duben