Apoteóza hypotéz

Apoteóza je možná příliš silné slovo v tomto kontextu, ale nakonec třeba ne až tak. Hypotézy jsou domněnky, popřípadě nedostatečně podložené teorie, které bývají prvním nástřelem pro další zkoumání a ověřování. Ale je dobře, že jsou vyslovovány, protože nebýt hypotéz, nebylo by pokroku, a v podstatě ani poznání. Proto by měly být hypotézy přijímány v podstatě s nadšením a měly by být oslavovány a oceňovány. I když je jasné, že ne každá hypotéza si apoteózu, čili doslovně „zbožštění“, zaslouží.

Kladení otázek, tázání se po smyslu dění, po smyslu lidské existence, po tajemství života, po dění v mraveništi či úle nebo v liščí noře, to je člověku vlastní a zřejmě jej to nikdy neomrzí. Materiální popis, jak se spojují pohlavní buňky, jak fungují společenství hmyzu, rodiny lišek i lidí, to všechno je už víceméně známé. Ale kde je toho všeho počátek?

Nejblíže vysvětlení se zdá začátek první věty evangelia apoštola Jana: „Na počátku bylo Slovo.“ Dále to pak rozvádí, že to Slovo byl Bůh a že „všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“. Ano, je to pohled teologický, je to náboženské vysvětlení, vědomě formulované jako poučka a nikoli jako hypotéza, ale jako ověřený fakt. Je to vlastně vysvětlení první věty První knihy Mojžíšovy, neboli Genesis, která zní: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Toto vysvětlení lze přijmout anebo nepřijmout. Stejně jako jiné popisy vzniku existence viditelného světa.

Ovšem Jan začíná od prvopočátku,  tedy že nejdřív byla Idea, která se pak působením jejího nositele stala skutkem. Tu ideu, neboli nápad nazývá Slovem, a vyřčené slovo, to je čin. A jakmile se už něco začalo dít, je to s poznáním snadné, lze vyslovovat hypotézy, co bylo první, zda se vznikající vesmír rozpínal z nahuštěné hmoty či energie a jak rychle, kolik je slunečních soustav, zda jsme ve vesmíru sami, a tak dále. Také se dá uvažovat o tom, jak to, že Slunce stále hoří a neshoří, popřípadě jak dlouho vydrží. Že nevydrží věčně, to dá asi zdravý rozum, a ostatně to také Jan píše, a i jinde v Bibli to také je, že všechno pomine. Dokud k tomu nedojde, lze ještě dlouho zakouřeným sklíčkem pozorovat sluneční koronu tvořenou výbuchy na slunečním povrchu, kterým se tak krásně říká protuberance. Anebo malou kamerou nahlížet do úlu, do hnízdní dutiny strakapoudovy nebo do zmíněného liščího doupěte.

Nabízí se alternativa ke zkoumání astronomickému a filosofickému, která může vést k poznání velkých věcí. Je to hypotéza, že na základě pozorování věcí či živočichů malých, třeba včely, mravence, kočky nebo kvetoucích rostlin na louce, lze poznat věci velké. Lišku nejmenuji, tu se asi tak snadno spatřit, natož pozorovat, nepodaří. Nu a nyní tuto hypotézu ověřme!

Josef Duben