Bílý pes je také pes

Copak to je za divné tvrzení? Bílých psů přece je, bišonci, cotonci, samojedi, bullteriéři i foxteriéři… Jmenuji jen pár z těch, které jsem viděl v poslední době. Krásně bílá je třeba i argentinská doga či různá pastevecká plemena, například čuvači. Kanaánský pes také, a tak by se dalo pokračovat. Jen předesílám, že v dnešní době adorované různorodosti a pestrosti lidského plemene, by bylo škoda, kdyby se bílými psy začalo opovrhovat, tak jako se to dnes stává  „bílým mužům“.

Nutno však uvést, že bílá barva pejska je sice atraktivní, ale nemusí být vždy praktická. U společenských plemen je to jasné, bílý pes se hodí ke každému oděvu, jako třeba bílé auto. U loveckých, popřípadě služebních plemen je bílá spíše nevýhodou, protože je pes moc vidět. Naopak u pasteveckých to je zase spíš výhoda.

Vracím se k úvodnímu zdánlivě nesmyslnému sdělení, že bílý pes je také pes, jenže ono to je myšleno tak, že i bílý až běloskvoucí pes se chová jako pes. To znamená, že možná strpí mašličky, ale přesto pořád špatně snáší lidské vůně. O tom je například povídka Beauty od anglického spisovatele Grahama Greena, v níž téměř běloučký krasavec japončík Beauty čas od času unikne pečující panice, aby si našel nějaký pěkně smrdutý hnus u popelnic, ve kterém se pak blaženě vyválí, aby se naparfémoval po svém.

Proto je lepší pejsky nedráždit všelikými vůněmi, které nám lidem třeba lahodí, ale pejsek se pak často snaží tuto pro něj nesnesitelnou vůni přebít. V takové chvíli je pro něj ideální procházka po břehu vodních toků, kde se leckdy válejí pozůstatky rybářských úlovků – hnijící rybí vnitřnosti. A v něčem takovém se poválet, to je teprv síla. A té neodolá ani bílý, ani hnědý, ani žlutý, ani černý pes.

Přesně takhle se kdysi ovoňoval Jack, hnědý ohař našich přátel u Dunaje, nedaleko německého Donauwörthu. Doma ho pak čekalo pořádné vyšamponování a sprcha. No a Jack se nemohl dočkat, kdy se zase vyrazí k Dunaji, kde… (Tento odstavec by mohl mít hudební značku „bis“ pro opakování. Avšak více než dvakrát, to by bylo málo).

Josef Duben