Být ochotný podělit se, to není jednoduché
Pojem podělit se či rozdělit se je dnes, zdá se mi, vytlačován příbuzným, ale přece jen odlišným pojmem sdílet. Snad by stačilo říci, že dělit se o něco vlastně znamená něčeho trochu pozbýt, zatímco sdílet něco spíše znamená to mít či užívat společně. A když je něco ve společném vlastnictví, tak to se dá sdílet o něco lépe, než se rozdělit o něco výlučně vlastního, a tím o kousek toho svého přijít. To však platí ve hmotné sféře. Ale ona se dá také sdílet radost nebo bolest. Tam nikomu ničeho neubude, ničeho nepřibude, ale lépe se to snáší.
Ale podělit se? To je jiná. Dělí se rodiče s dětmi, o jídlo například, i o přístřeší, podobně jako ptáci, kteří usilovně poletují, aby sehnali mladým něco do zobáčku, masožraví savci jako liška liščatům, vlčice vlčatům. No a býložravci? Těm matky poskytují mléko, u savců to jinak ani nejde, a tahle mláďata se dokážou trochu pást sotva se narodí, tak je aspoň rodiče vodí tam, kde je šťavnato. Ale rodičovská péče ve zvířecí říši zahrnuje i postavení hnízda, vybavení nory či brlohu, nebo aspoň nalezení suchého závětří.
Snadno se podělí také lidští rodiče, jenže ti pak leckdy najednou pocítí puzení podělit se i s někým potřebným. Je to pud, jakýsi závan transcendentna či tajuplný dotek božství, které člověka motivují projevit tak vděčnost za to, že se mu dobře daří, anebo projevit soucit s těmi, jimž to tak dobře nevychází? Možná. Je dobré dávat, podělit se, ale za nejhodnotnější se považuje, když se podělí ten, kdo sám nemá moc.
Příkladem může být řada zobrazení římského vojáka Martinuse, an jeda na koni odsekl mečem půlku svého pláště, aby ji před branami Amiensu daroval mrznoucímu žebrákovi. Tento jeho čin byl posledním momentem vedoucím k rozhodnutí přijmout křest. Odešel z armády, posléze byl po náležitém vzdělání vysvěcen na kněze, stal se poustevníkem a nakonec byl zvolen biskupem v Tours, kde pak zemřel s pověstí svatého muže. No a na svatého Martina se vzpomíná dodnes, pravda, u nás hlavně kvůli tomu jeho bílému koni.
Někdo by mohl říci, že to se to dává almužna ze sedla koně, v tomto případě kus pláště, ale představuji si, jak by to asi vypadalo dnes, kdyby si motorkář rozpůlil svou koženou kombinézu a rozdělil se! .
Podělit se o něco může tedy znamenat i podstoupit nepohodlí, byť třeba jen dočasné. Ujmout se někoho potřebného, podělit se s ním, to není vůbec jednoduché, ani organizačně, ani administrativně. Na to nemá každý. Ale když jde třeba o to postarat se o kočku nebo pejska? Byť dočasně? Moci projevit ochotu a podělit se o čas, o své pohodlí, není to vlastně příležitost zažít radost?
No a tuto radost lze docela dobře sdílet. Třeba s lidmi podobného uvažování…
Josef Duben
