Celaya – příběh kočky

Ráda bych vám řekla můj příběh života. Předem chci říct, že nejsem obyčejná kočka nebo spíš mě má málokdo doma. Jsem totiž kočička Sphynx neboli kočka bez chlupů. Sphynx pocházejí z Kanady a charakteristicky jsme velmi přítulné a komunikativní kočky. Nová majitelka mě pořizovala v říjnu 2015 abych přišla na Vánoce. Majitel mě vezl z Prahy až do Plzně 24.prosince večer ale bohužel jsme měli bouračku:(. Já jsem se bála, otevřela se mi přepravka a utekla jsem do pole, majitel mě musel jít hledat, cítila jsem se hrozně a bála jsem se, že tam zůstanu navždy, naštěstí mě našel a dal do auta. Proto mě dovezl do nového domova až ve 4 hodiny ráno už tedy 25.prosince. Ze začátku jsem se chvíli rozhlížela, ale pak jsem se radši schovala pod gauč na 2 dlouhé dny. Ráno přišla malá holčička, bylo jí tehdy myslím 6  a zeptala se: „Mami? Proč je vedle gauče na talíři maso?“ Majitelka si totiž myslela, že vylezu a sním to maso.

„To je na mouchy víš.“ Řekla nová majitelka své dceři ale dcera Ema jí na to samozřejmě neskočila, podívala se pod gauč a v tu chvíli mě viděla. Řekla bych, že si mě od té chvíle moc oblíbila a teď spolu žijeme. 😉 Jednou si přinesli domů rybku Betu bojovnici a já jsem se s ní chtěla jenom seznámit, omylem jsem shodila akvárko a ona umřela. No takový je život. A já? Já jsem spokojená, mám tady klid, nikdo mě do ničeho nenutí, můžu spát a válet se do kdy chci. Také chci podotknout, že majitelka mi odmítá říkat jménem, nejdříve vymyslela jméno Kato ale nejvíce mi říkají kočko, micinko, košiško. Musím vám ale něco říct poslední dobu jsem si všimla, že doma nejsem sama a pár dnů jsem zkoumala a zjistila jsem, že si přivezli nového mazlíčka. Aha, je to jako myš, pořád je zalezlá v domečku ale mám velké štěstí, že má vlastní klec. Už vím je to křeček! Je i docela roztomilý ale na mě nemá. No myslím že už je konec mého vyprávění, ať se vám daří.

Ema Brázdová, 11 let
Foto: Ema Brázdová