Černého kohouta viděti a slyšeti

Tedy já jsem jej nejdříve slyšel. Kokrhá ráno, stejně jako ostatní různobarevní kohouti, ale že jde o kohouta černého, to jsem zjistil, až když jsme se jednou vraceli z vycházky. Kokrhal a byl černý jako uhel, vykračoval si po zahradě nad kostelem uprostřed vesnice. To bude on! Kohout, který kokrhá mimo jiné vždy v neděli odpoledne ve tři, když je v kostele mše.

Vypravil jsem se za majiteli, abych jim toho krásného ptáka pochválil, a zeptal se, zda je to doopravdy kohout Cemanský, tedy plemeno původem z ostrova Jávy. Pan Roman potěšeně souhlasil, že to je Ayam Cemani. A paní Linda dodala, že moc rád kokrhá a už když jej vezla od chovatelky, tak kokrhal i celou cestu autem, ač byl v pytli. Kohoutek má k sobě i černou slepičku, a také několik slípek jiných plemen. Přiznal jsem se, že se mi tak líbil, že jsem si jej nedávno bez dovolení vyfotil. Je totiž celý černý, včetně hřebínku, tváře i laloků. Majitelům to naštěstí nevadilo a k jeho nedělnímu kokrhání poznamenali, že se zcela jistě připojuje ke kostelním varhanám a zpěvu. A já jsem si pod dojmem různých báchorek bláhově skoro myslel, že černý kohout má něco společného s temnými silami.

Ostatně kohout byl v historii vnímám trochu rozporuplně, tu jako symbol odvahy, plodivé síly  či  odpuzovač démonů, na druhé straně byl zas atributem čarodějnic, nebo prý na něm létal polský Faust, pan Twardowski. Nevěrná žena byla zpodobována, ana jede na kohoutu. A kohout hraje jistou roli také v křesťanství, než totiž třikrát zakokrhal, apoštol Petr Krista třikrát zapřel. Kohout se dále vyskytuje na mnoha erbech jako heraldické zvíře. Navíc  je symbolem Francie, kohout  je latinsky gallus, tedy erbovní pták země Galů.

A dříve prý děvčata v našich zemích věřila, že kohout občas dokáže i zavěštit, třeba na Štědrý večer nebo na svátek sv. Ondřeje. Tehdy ťukala na kurník a volala: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej, muže-li dostanu, vědět mi dej.“ Asi to aspoň někdy muselo vyjít, jinak by to děvčata nedělala, že?

To se však týkalo většinou kohoutů „obyčejných“, ale černého (galo nero), toho měla například od 14. století ve znaku Liga Chianti (Lega del Chianti), vojenská organizace působící v tomto regionu v Toskánsku. No a sdružení vinařů si tento symbol úspěchu zvolilo na počátku století osmnáctého za znak zaručující kvalitu a výlučnost vína z kraje Chianti, tedy Chianti Classico.

No a kdyby teď někdo chtěl vědět, co má společného ostrov Jáva, region Chianti kousek od Florencie a vesnice Praskolesy v Čechách, řeknu mu, že černého kohouta.

Josef Duben