Co dělám s Mooníkem nejradši? Nejradši se s ním mazlím

Přišel k nám o půlnoci a má půlměsíček pod bradičkou, tak proto se jmenuje Mooník. Jako měsíc anglicky. Ta bílá skrvnka se ale objevila až časem. Je mu pět. Je kastrovaný, takže nechodí za kočkama, ale ostatní kocouři ho mlátí a koušou. Neví totiž, jestli je to podle pachu kočka nebo kocour. Žije kde chce. Když chce, tak se mnou v posteli, za to mi máma nadává. Nebo když chce, tak spí venku. No dobře, dala jsem mu máminy náhrdelníky. Chtěla jsem ho vykrášlit. Občas mě zlobí, když si sedne na stejnou židli a já ho nevidím a sednu mu na ocas. Překvapí mě, když za mnou v noci občas přileze střešním oknem, když spím. A spí pak se mnou v nohách nebo někde u ruky. Škrábe, když si chce hrát, nebo naopak nechce, ale nikdy mě nekousl. Beru si ho taky na trampošku, kde skáče, baví ho to. Přinesl několik myší, takže se osvědčil jako domácí kočka. Jednu nám ale nacpal za kuchyňskou linku a ona pak dlouho smrděla. K doktorovi skoro nechodíme, jen když je kočička nějaká divná, když třeba nežere a to je pak je skoro mrtvá, to byla ale naše bývalá kočka a naše veterinářka je hrozně dobrá, takhle nám zachránila polomrtvou Kikču. To byla taková pouliční směska. S Mooníkem jsme ještě takto nemuseli. S pejsky se snese jak s kým – když je takovej blboučkej, tak na něj syčí jde do něj, protože ví, že na něj má. Před těma velkýma hafanama má respekt a stáhne se radši. Ale jinak je Mooník pěknej hajzlík. Hrozně třeba škrábe v noci na dveře, když se chce dostat dovnitř a já už skoro spím. Víc nevím, co bych řekla.

Rozálie Paroubková, 10,5 let
Foto: kocour Mooník, Rozálie Parkoubková