Co je to dobytče?

Podivná otázka? Ne tak zcela. Okolo stolu šla řeč o vyjmenovaných slovech. O chytácích, jak psát brzy a brzičko, a pak si někdo vzpomněl na psaní tvrdého y po b… třeba kobyla, býk, příbytek, dobytek… To bylo jasné. A co třeba dobytče?

Školačka rovnou vypálila, to je pátý pád, oslovení!

Dospělí se rozesmáli, ale jen málo, aby ji neranili. Víš, oslovení by bylo dobytku! To jistě znáš, ale  spíš jako vyjádření dost hrubého odsudku jednání jakéhosi nevychovance. Dobytče ve skutečnosti znamená jedno hospodářské zvíře, tedy sudokopytníka, ať už se jedná o velký dobytek,  jako kráva,  nebo malý dobytek, jako prase, ovce nebo koza.

Ovšem zevšeobecňující výraz dobytek se už dnes, možná právě kvůli zřejmě negativní konotaci, ani moc nepoužívá. Místo krávy se raději říká skot, místo prasata raději vepři, jako kdyby všechna byla kastrovaná! Vždyť vepř znamená kastrovaný kanec. A krásné slovo brav, kterým se rozumí malá hospodářská zvířata, tedy prasata, ovce, kozy, je už téměř zapomenuto.

A pokud se použije pojmu dobytče, či dobytek, používá se ve významech chovné, chovný, jatečné, jatečný, či tažné, tažný. Pokud jde o koně, v češtině se v současné době kůň za dobytek nepovažuje,  ve smyslu hospodářské užitkové zvíře, kůň je prostě kůň.

V souvislosti se zemědělstvím se o dobytku moc nehovoří, ani nepíše, a možná i  z obav, že by se toto označení začalo používat jako oslovení či charakteristika některých lidí. Je třeba dodat, že ale v leckterém případě by šlo o urážku zvířat. Takže nakonec je to možná dobře.

S dobrým úmyslem však lze oslovit kohokoli jakkoli. Odposloucháno v parku: Dítě si s maminkou hrálo na telátko, a logicky byla maminka kráva, a tak na ni i dítě volalo: „Maminko krávo“. K údivu, pobavení, ale i pohoršení kolemjdoucích. A třeba Arnošt Lustig byl charakteristický tím, že kamarády i interwievující jej novináře oslovoval „ty bejku“.

A pokud by tyto úvahy na téma dobytče někoho pohoršily a rozladily, zasloužil by si oslovit: „Běda ti, pokrytče!“

Josef Duben