Divadlo pro neplatící diváky

Pozoruji předjarní namlouvání ptáků, vzpomínám na loňské koncerty slavíků, na razantní střet kamerunských kozlíků či na šerm jelenů, jejichž souboj si nezadá se třemi či více mušketýry. Zpěvy ptáků či souboje zvířat jsou lidskému divadlu blíže, než by se mohlo zdát.

V těchto dramatických dějích, stejně jako na divadle, nejde vždy o souboj, tedy o kontaktní boj. Soupeřící ptáci častěji zpívají, jako třeba špačci či slavíci, klapou zobáky jako čápi, nebo výhrůžně rachotí, jako tetřevi. Bažanti okolo slepiček tančí, jiní kurovití naznačují útok, houseři straší. Ale takoví jespáci bojovní proti sobě vážně naletují a vyskakují do výše. A tak by se dalo pokračovat.

Savci jsou možná bojovnější, například ti rohatí nebo parohatí. Kozlíci se rozeběhnou a vrazí do sebe hlavami, jen to praští. Mají k tomu také speciálně uzpůsobené lebky, v čelní části ztluštělé a  zpevněné takovou trámčinou. Šelmy kočkovité či psovité prý spíš jen hrozí a cení zuby, aniž by došlo ke skutečným útokům, však případné poranění by pro ně bylo velkým hendikepem. I když nevím, zda to platí i pro kocoury v naší vsi. Ti se rvou, za mocného řevu, až chlupy lítají. A že by zůstali nezraněni? Občas některý pěkně pajdá a ucho mu vlaje dost podivně. Prostě se rvou „jako koně“. I když, rvou se i koně?

Takže by se dalo říci, že představení se zvířecími herci jsou různých žánrů, od dramatu, přes komedii po frašku, může jít i o zpěvohru, něco je také více lyrického. Prakticky všechny žánry lidského divadla lze aplikovat na ty zvířecí, ale ano, je to jen lidské dělení.

Zvířecí představení se odehrává pro zvané diváky, kteří za jistých okolností do děje mohou vstupovat a také vstupují. To jsou samozřejmě diváci neplatící. A to se týká i náhodných diváků, kterými mohou být i lidé. Ti ovšem musejí počítat s tím, že nemusejí být vítání. A v takovém případě se další děj odehraje ve skrytu.

Ostatně si myslím, že počátky divadla lze vystopovat u lidí, stejně jako u živočichů, zejména v tzv. svatebních rituálech. Snad by to potvrdil etnolog či kulturní antropolog nebo choreograf. Nejstarší  tance všech kultur vycházejí také z oslavy lovu nebo vítězství v boji, z hrozeb konkurentům či zejména ze snah zalíbit se vyvolené, tedy z dvoření. A není nutno přemítat o zámořských domorodcích, stačí si vybavit nějaké naše domácí, české, moravské či slezské domorodce. Avšak pozor, u lidí se samičky většinou netváří, že se jich to vůbec netýká, u lidí bývají i samičky aktivní.

Jistě se dá namítnout, a leckterý teatrolog by to potvrdil, že to je trochu složitější a že v Aischylovi či Sofoklovi o nějaké analogie se zvířaty nejde. Dobrá, dobrá, a co třeba takový Shakespeare a jeho Sen noci svatojánské? Každopádně za možnost sledovat antickou či Shakespearovu i současnou tragédii i komedii je třeba zaplatit, ke sledování výjevů ze života zvířat postačí dostatek trpělivosti.

Josef Duben