Filosof a psi

Řeský filosof Aristoteles byl doma také v přírodních vědách nebo v lékařství. Na rozdíl od svého učitele Platóna, který zvířata vnímal především jako alegorické objekty ilustrující lidské vlastnosti, viz analogie rozumu a pudů na koni bílém a černém, Aristoteles ke zvířatům přistupoval vědecky. 

Jeho bystrému zraku snad neuniklo nic, aniž by se o tom aspoň nezmínil. A začal-li se zmiňovat, tak téma probral tak, že současný teoretik i empirik by skoro záviděl. Ponechám stranou jeho Politiku, úvahy o prokrastinaci či zárodcích degradace: Aristoteles měl na mysli, když psal o demokracii, riziko diktatury většiny vedoucí k vládě lůzy. Přes všechny jeho úvahy, vývody a doporučení k umírněnosti, je vše v lidské společnosti stále stejné a s umírněností ve správě veřejných věci se lze setkávat víceméně sporadicky. Bohužel.

Potom je jistým vítaným oddechem nahlédnout do jeho Dějin zvířat, známých jako Historia animalium, kde je mimo jiné položen základ systematiky třídění zvířat. Pro ilustraci lze uvést to, jak podrobně popsal velká robustní pastevecká a posléze i válečná plemena psů, tzv. molossy. Srovnává je s rychlými a hbitými a vytrvalými psy lakonskými. Molossi jsou klidní obři, kteří neplýtvají energií a zaútočí, až když je to opravdu potřeba, při napadení ovcí vlkem nebo při ohrožení pána. Aristoteles si všímá, že obrovká plemena, jejichž potomky jsou zejména dogy, mastiff a třeba i v poslední době zejména oblíbená korsická doga (Cane Corso), se dožívají kolem deseti let, na rozdíl od lehčích a malých plemen, včetně psů lakonských, kteří se dožívají téměř dvaceti let. I proto považoval za vhodné tato plemena křížit.

Někdo řekne, jasně, o velkých zvířatech se to píše, například o těch psích obrech okolo stovky kilogramů, a spíš ještě těžších. Kdepak, Aristoteles nepsal pouze o velkých psech, živočichy pojal od plžů, mlžů, přes hmyz po ryby, ptáky až k savcům. Popsal asi pětistovku zvířat.

Lidem se Aristoteles ale přece jen věnoval více a v podstatě se stal otcem logického posuzování nejen chování zvířat a lidí, ale vůbec všeho dění. Základem uvažování je vycházet ze dvou předpokladů a z nich vyvodit závěr. Čili logika je předpokladem pro jakýkoli vědní obor a vůbec poznání. A odtud pak pramení klasifikace a kategorizace nauk a vynášení soudů. Kladné soudy, záporné soudy, analogie, a tak si člověk někdy řekne, co je to konina, co je to kočičina, a co je to psina. Na to mám odpověď: Psina je takto si zauvažovat.

Josef Duben