Fuj je to…

Vždy, když zaslechnu tento povel, či zákaz, „Fuj, to je fuj!“, který má zabránit, aby mě pes neoslintal, nebo nepovalil, zažívám poněkud smíšené pocity. Jednak mám samozřejmě radost, že mi třeba na bílý smoking, ve kterém se rád procházívám, neotiskne pejsek tlapky, ale na druhou stranu si říkám, jaképak já jsem fuj!!! To nemůže pán svému psu říci třeba „Nesmíš!“, nebo „Nevšímej!“?

Ono s vyslovováním jakýchkoliv zákazů je to vždy trochu ošemetné. Něco zakázat, to znamená umět na zákazu trvat, a hlavně si předem rozmyslet, zda je nutné jej vůbec vyřknout. Ale snad se dá nežádoucí konání zakázat i ohleduplně, v případě pejska samozřejmě ohleduplně nejen k němu, ale i k okolí. A nemusí hned jít o výslovný zákaz, i když o formě by se dalo diskutovat. Je například možné i zkusit odvést pozornost.

Byl jsem svědkem tuhle v autobuse, jak maminka vychovávala svá dvě malá dítka. Chlapeček se dost nevybíravě vyjadřoval o spolucestujícím střapatém hafanovi a maminka mu opáčila: „Ale podívej se, Jiříku, jaká má krásná očka.“ Ale vzápětí dostala mě i spolucestující ještě jednou, když zareagovala na usilovnou touhu dcerky mít k růžové sukénce i růžovou blůzičku a růžové sluneční brejličky. „Ale Alenko, to bys vypadala jako idiot“…

S výchovou psa je to obdobné, jenže trvat na zákazech, když má tak krásná očka, to je někdy opravdu velmi obtížné. A nepomohlo by, ani kdyby mu je zakrývaly sluneční brýle, i kdyby byly růžové. Nicméně leckteří majitelé psů jakoby je na očích skutečně měli, a někdy dost nemožné chování svého miláčka nevidí. Mám na mysli až přílišnou snahu pejska komunikovat s okolo se pohybujícími lidmi. Je třeba počítat s tím, že ne každého potěší, když ho cizí vlkodav přátelsky olízne, či mu chce revidovat nákup v tašce. Právě zde se nejlépe projeví, jak je zvíře vychováno. Dobře vycvičenému nemusí majitel ani rozkazy dávat, natož zdálky volat zmíněné „Fuj je to!“

Znám z okolí několik chovatelů, kterým stačí jen syknout, nebo tiše zavelet „Nevšímej!“ nebo „Nesmíš!“. Zkušení chovatelé psů dobře vědí, že sykavka v povelu je účinnější než ono „ef“. A takový přístup i potenciální oběť psí „přízně“ přijme s povděkem, a ve většině případů se dá zapříst milý rozhovor, který často končí i oboustranně projevenou náklonností a pohlazením vychovaného pejska. Jestli posléze i pána, či paničky, to už samozřejmě záleží na dalším vývoji…

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax