Hostem nejen v botanické zahradě

Botanická zahrada je prostředí uměle vytvořené, či dotvořené tak, aby se v něm dařilo všemožným rostlinám, a aby host mohl na malém území během chvilky navštívit zdánlivě pustou poušť nebo divoký prales, tu chladný sever, tu teplý jih. Ale do botanické zahrady kromě lidí občas přijde i jiný host, třeba myš nebo ježek, o ptácích a hmyzu ani nemluvě, a jako atraktivní doplněk bývá v poslední době do skleníků vypouštěn roj motýlů, tak charakteristických pro tropické prostředí.

A člověk, přestože zahradu sofistikovaně vytvořil, je zde hostem, podobně jako Stvořitel na zahradě zvané Země. Ovšem Bůh je všudypřítomný, na rozdíl od člověka, takže si nemůžeme být jisti, kde zrovna všudypřítomně je. Ano, těžko se to představuje. Možná ale právě v botanické zahradě a podobně i v zahradě zoologické to lze trochu pochopit, když zde je možné ze Sahary dohlédnout třeba do jihoamerického pralesa a z jedné strany je slyšet řev lva a z druhé strany šplouchání tuleňovo.

Proč chodit do botaniky nebo do zoo? Právě pro tu podobu se zahradou rajskou, kde je nenápadně instalováno všechno tak, aby to vypadalo, jako že si nikdo navzájem neškodí, kde nikdo nikoho neloví, i když, kus odosobněné flákoty k obědu masožravec přece jen dostane.

Při návštěvě skleníku Fata morgana si skoro vždy vybavím grafiku Maxe Švabinského, jak pod velkými trochu obrostlými skalisky kráčí v zadumání Jan Křtitel a doprovází jej laň, liška a jezevec. A pak také vidím ilustraci Zdeňka Buriana k Robinsonu Crusoe, jak shlíží do údolí a jako slunečník si drží nad hlavou pěkný banánovníkový list. Tyto botanické a zoologické či výtvarné dojmy mohou docela dobře navodit představu ztraceného Ráje nebo jakéhosi idylického světa.

Do botanické zahrady či do zoologické zahrady se platí vstupné, ostatně ono dostat se do Ráje, to také něco stojí. V těchto pozemských zahradách si lze užít iluze řádu a míru, jen pozor na to, že po návštěvě je třeba si uvědomit, že se člověk zase vrací domů, do práce, do svého města či vsi, a na definitivní  stěhování je ještě čas… Tedy, zatím jsme hosty zde. A je docela fajn, když to zde aspoň chvílemi připomíná ráj skutečný…

Například jsou místa, kde se daří hospodařit tak, aby krajina byla krásná, skoro jako zahrada, kde nejsou nekonečná pole, ale i kvetoucí louka, rybník, tůně, meandrující potok, sad s ovocnými stromy, a podél cest stromořadí. Na křižovatkách cest pak lze spatřit boží muka, skoro jako připomínku muk lidských, co to stojí úsilí takovou krajinu vytvořit a pak ji ubránit.

Josef Duben