Je možné vysílat ticho?
Občas se o někom obdivně řekne, že šíří dobrou náladu, snad že ji i přímo vyzařuje. Či vysílá? Když tedy jde takto působit a přenášet něco tak nehmatatelného, avšak žádoucího, jako je dobrá nálada, napadlo mě, jestli by nešlo vysílat ticho. To také do hrsti chytit nelze, ale hodnotu nepochybně má! Vyzařovat ticho, to je zřejmý fyzikální nesmysl. Vyzařovat náladu, a to i špatnou, to možné je, i s ohledem na fyzikální zákonitosti a vlastnosti, neb jde vlastně o energii. Ticho sice není abstraktní pojem, jako je nálada, dá se jistě změřit, kde nejsou decibely, tam je ticho, nebo snad ne? A právě to ticho by se mělo dát zprostředkovat posluchači či lépe řečeno vnímateli.
Ticho může najednou nastat „samo“, tj. například utichne vítr před bouří, anebo se dá vytvořit uměle, třeba se dá přivodit, nebo lépe řečeno způsobit tím, že se přestanou vyluzovat zvuky, provozovat hudba, vypne se motor. Nicméně ticho je také možné zprostředkovat nebo iniciovat. To umí nade vši pochybnost kočka. Jednak svou nehlučnou existencí, jednak dovede ticho zdůraznit jemným předením.
Jak ale v situaci, kdy se odevšud ozývají nějaké rušivé zvuky, šumy, hluk, najít nějaký trochu ohraničený čas, kdy nastane kýžené ticho? Učitel ve škole to zoufale zkouší, když vykřikne: „A bude ticho!“ A ono nebude, leda jen na chvilku, a navíc to asi nebude to ticho, které léčí, nebo inspiruje k zamyšlení. Spíš ono pověstné ticho před bouří.
Kde a jak najít klid a chvíli beze zvuků, kdy je možné se zamyslet? Přišel jsem na to, jak by to šlo. Onehdy jsme si na toto téma povídali s Romanem. Co takhle, kdyby se ticho vysílalo? Třeba v rádiu? Jasně že v rádiu. Je to médium, které má totiž stále velký potenciál. Posluchač není rušen obrazem, všelijakými efektními švenky sem a tam, střídáním obrazů. Pro tvůrce pořadů je to však náročné. A zde je velká výzva!
Možná, že by měla naději speciální stanice a bylo by dobře, aby byla také speciálně zpoplatněná. Protože to, co je zadarmo, je podezřelé. Třeba i tím, že se nějak podprahově bude cpát posluchačům do hlavy reklama na párky, půjčky, pivo, ponožky, prodloužení vlasů, a to jsme jen u písmena „p“. Takže stanice, která bude vysílat ticho. A když už si to člověk zaplatí, bude ho poslouchat! Že rádio opravdu vysílá, to bude poznat jen podle svítící kontrolky. A pak by také mohl moderátor či redaktor občas, jednou za hodinu, nebo za dvě, přečíst krátké zprávy.
A po čase se posluchač naučí vysílaná ticha rozlišovat. Jinak jistě zní vysílané ticho z míst několik kilometrů od Niagarských vodopádů, kde už moc nehlučí padající vody. A zase jinak bude znít půlnoční ticho z Karlova mostu. Nebo ticho z nočního Jeruzaléma. Ano, ve dne na obydlených místech moc ticho nebývá. O Dušičkách by se vysílalo ticho z nějakého hřbitova. Třeba by se také to ticho, kdyby šlo o ticho úplné, třeba ze sklepa, mohlo narušit dechy či mírným zafuněním rozhlasového redaktora, anebo by mohla zapříst kočka, kterou by pro ten účel mohl hladit na klíně…
Jasně, bude třeba vyřešit technické problémy, nasadit sluchátka nebo odhlučnit místnosti, kde by se poslouchalo, ale to už by neměl být takový problém. Ale možná, že by pro začátek stačilo všechno vypnout, rádio, televizi, pračku… Avšak šok z náhlého ticha, byť rušeného zdálky troubením aut na křižovatce, či skřípěním tramvaje či vlaku, by mohl přivodit i stav jakéhosi strachu z ticha. Že se nic neděje. Ale konkrétní ticho, odněkud, z konkrétního místa, to by byla jiná.
Stačilo by jen přimhouřit oči a představit si právě nyní ono tiché konkrétní místo s minimálními charakteristickými zvuky… Úplné ticho snad je možné jen v izolovaném sklepě či komoře. A ticho, asi nikoli úplné, by mohlo být k inspiraci, pobídkou k zamyšlení. Tu nad výškou v dáli šumících Niagarských vodopádů, tu nad tím, čeho byl svědkem Karlův most, třeba když zde topili Jana Nepomuckého, anebo jak to bude na
konci věků pod Olivovou horou v Jeruzalémě, anebo odkud se to ozval právě nyní vzdálený výstřel? A zda to vše jaksi nezrelativizuje mňouknutí kočky, která se u přenosového vozu dožaduje pohlazení od technika? Ticho. Navodit ticho, to znamená dát šanci zaslechnout vanutí Ducha.
Josef Duben
povídka z knihy Věřím v kočku, a v život věčný
Celá kniha je ke stažení na webu Hoax
