Jméno myši na pět

Ale ne, nejde o luštění křížovky, ostatně v té by přece jen otázka měla být trochu jednoznačnější. Například pokud by zadání znělo „jméno myšky z pohádky na osm“, tak to by to byla Hrabalka. Ta z pohádky o budce a zvířátkách, kdy ona myška volá na příchozího: „Já jsem myška Hrabalka, to je žabka Kuňkalka a kdo jsi ty?“

Ale jméno myši na pět písmen? To už není pohádka, ale skutečný příběh. Sedíme okolo stolu na oslavách pěkných narozenin, je veselo, povídá se, a v pozdním odpoledni přijde řeč i na domácí zvířata, zejména psy, kočky a logicky dojde i na myši. A tenhle příběh vyprávěla lékařka Tereza: „Konečně jsem se zabydlela ve svém novém bytečku. V krásném místě, do práce to nebylo daleko. Jednoho dne přijdu domů, zamířím do kuchyně, otevřu šuplík, takový ten, co krásně vyjede, a jé, kdo to na mě vykukuje? Myš! Lekla jsem se, vyjekla, myš se také lekla, ale ta nevyjekla, jen v tu ránu zmizela. Marně jsem se ji snažila lapit. Vyhrožovala jsem jí: Jen počkej, já tě dostanu! Ale ona utekla za pohovku, kde si našla hlavní stan pro své nekalé praktiky. Nechala jsem nakonec i otevřené dveře ven a doufala, že jaksi sama odejde. Ale kdepak myška. I v dalších dnech jsem nacházela stopy po její činnosti.“

Hra na schovávanou trvala pár dní, až si Tereza, jak říkala, na myšku docela zvykla, až ji dokonce pojmenovala a začala jí říkat Lenka. Myš si ale tu vstřícnost nezasloužila, šanci hezky si žít promrhala, když pronikla do ložnice, kde Tereze prokousala polštář a dokonce i přikrývku.

„Začala jsem přemýšlet, jak se myšky zbavit,“ popisovala Tereza. „Nejdřív jsem sháněla drátěnou pastičku, jakou jsem znala z dětství, do které jsem kdysi strčila prst a jen obtížně ho pak vytáhla ven. Chtěla jsem myšku polapit, abych ji mohla odnést někam do přírody a tam ji vypustit. Ale žádnou takovou past jsem už nesehnala. Pořídila jsem tedy jinou, účinnou… No, myš zůstala živá, ale ne tak, aby mohla být vypuštěna.“

Racionální lékařka jednala rychle: „ Kupodivu jsem to zvládla, a bez trápení. Jejího i svého. Až v ten moment mi však došlo, že jsem zabila myš Lenku! Myšlenku!“

A to je konec příběhu o jménu myši na pět. S dodatkem, že skutečnou myšlenku zabít přece nelze.

Josef Duben