Když už se jednou narodíš, koukej, abys žil. Aneb, jak přežít

Že to něco připomíná? Správně, připomíná, je to výrok Jana Wericha z filmu Císařův pekař: „Když  už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.“ Tuto myšlenku pak dále rozvedl: „A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Tento citát by mohl být námětem maturitní práce, popřípadě práce bakalářské. Jako výchozí úvaha se nabízí, že člověk ze sebe nemá dělat, to, co není, ale měl by prostě být sám sebou, a hlavně si o sobě moc nemyslet. O pokoře tam sice slovo nepadlo, ale možná by se v následujících vývodech k ní dalo dojít. Být, to znamená existovat, tedy žít. Ale jak přežít? Do jisté míry by se to dalo odvodit z řady pohádek či bajek, například o zajíčkovi hrdopýškovi, o vráně a lišce, o koblížkovi… že je totiž dobré si uvědomovat svou sílu, ale i slabost.

Člověk i zvíře, žije-li, kouká jednak, co se kde dá sníst a kam hlavu složit, ale také jak na sebe upozorňovat, a to přiměřeně, aby se mu dobře vedlo na Zemi. Tudíž jak přežít co nejdéle. Stačí usednout někde pod stromem nebo na kámen na nějakém nenápadném místě a sledovat, jak to v přírodě chodí. U vody se dá sledovat, jak číhající žába náhle polapí čilý hmyz, který pak ani nestačí zabzučet. A jak tu obratnou žábu zase sezobne zdánlivě pomalý rozvážný čáp. Kočka polapí myšku, a i když ta se snaží hrát mrtvou, tak kočka na její hru nic nedá, protože dobře ví, že to myš dlouho nevydrží.

Možná, že by než hovořit o tom jak přežít, bylo by spíš na místě myslet na to, jak vůbec žít. Úspěšně žít. A k tomu, jak uspět, může posloužit biblický návod: „Buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice.“ Tak to aspoň píše evangelista Matouš. Toto obrazné vyjádření vychází z tradičního pohledu na holubičku, jako symbol čistého srdce a nevinnosti, a na hada, jako na obezřelého a opatrného živočicha.

A právě zde má původ můj parafrázovaný výrok „…koukej, abys žil.“ Ten, kdo je čistého srdce, má snad lepší šanci vyhnout se nebezpečí. A obezřelý a chytrý si leckdy dovede poradit i v ohrožení života. Zde je toho příklad: Když kočka uloví slepýše (ano, není to žádný had, byť nemá nožičky), tak ten se také tváří jako mrtvý, ale na rozdíl od myši to vydrží déle. Takže jej kočka většinou nechá být, i  když si jej domů přinesla jako možnou hračku, popřípadě posléze pochoutku, anebo snad dárek pro mě?

Ten obezřelý mladý slepýš se dovedl tvářit jako lesklý bronzový náramek ještě dobu poté, co kočka už dávno spokojeně ulehla k odpolednímu spánku, a já, ve snaze se k ní honem honem připojit, jsem na něj málem šlápl. Jak teda tohle přežít a nesmát se?

Josef Duben