Mantis religiosa

Při pozorování kudlanky nábožné, jejíž latinský název je právě Mantis religiosa, člověka maně napadne, že tvůrce českého názvosloví hmyzu měl velmi vyvinutý cit pro jazyk.

Latinský název rodový prý pochází ze starořeckého mántis, což znamená prorok. Zato český název  kudlanka vychází z neobvyklé podoby předních končetin, které se svírají skoro jako kudla, když tento hmyz lapá kořist. A pro jméno druhové, v latině religiosa, v češtině nábožná, byl dozajista  inspirací pohled na tohoto podivuhodného členovce, jehož pokrčené přední končetiny připomínají . sepnuté ruce při modlitbě.

Český přírodovědec a tvůrce odborného názvosloví Jan Svatopluk Presl pojmenoval celou řadu živočichů, z hmyzu lze zmínit mimo jiné například potápníka, vodomila, sklípkana či babočku, no a samozřejmě i tu kudlanku. I když kudlanka by se koneckonců mohla jmenovat nejen nábožná, ale i zbožná, pobožná či dokonce religiózní. Tvůrce však dokázal vycítit jisté rozdíly mezi nábožností, zbožností či pobožností…  Usoudil, že zbožnost ani pobožnost by se ke kudlance moc nehodila. Ona se přece „zbožně“ opravdu nechová, když samička svého partnera těmi zdánlivě sepjatými končetinami sevře a… no a sežere.

Ale o všelikých asociacích či představách spojených s náboženstvím svědčí pojmenování dalších živočišných druhů, třeba špačkovitý pták loskuták posvátný (Gracula religiosa), ptáček kardinál červený (Cardinalis cardinalis), ale třeba i hezké plemeno domácích holubů saský kněz. A asi by se dali najít i další živočiši.

Ovšem existují i živočiši neposvátní, ba dokonce pekelní, viz takový pověstný vačnatec zvaný tasmánský čert, s oficiálním názvem ďábel medvědovitý, který čertovsky téměř dokonale i vypadá, a holé uši mu při rozčilení zrudnou. Latinský název (Sarcophilus harrisii) by se dal přeložit jako Harrisův masožrout, ale tak mu asi nikdo neříká.

Když tak přemýšlím, který ze jmenovaných živočichů, by mi byl asi nejmilejší, tak nejspíš ten kardinál, nebo aspoň kněz. Při pomyšlení na ďábla medvědovitého, nebo i skutečného, spínám ruce skoro jako ta kudlanka, popřípadě si je zalamuji jako ta cérečka ruky, ano, ta za Starú Břeclavú u tej boží muky…

Josef Duben