O zimním spánku

Je podzim. Slunko už několik dnů nikde. Pošmourno, občas mlha. Sychravo, zima… Po odpolední siestě se probírám a volám: Kávu, kávu, abych se trochu probral a byl k použití. Dívám se z okna a říkám ženě, že čím dál více chápu živočichy, kteří zimu tráví zimním spánkem. Hibernovat, hibernovat!

Jakpak je tomu asi v Irsku, které má od dob starého Říma jméno Hibernia? No, není to proto, že tam v zimě jenom spí, ale hibernus latinsky znamená zimní, studený, čili studená země. I francouzsky je podobně hiver zima. A od stejného základu je také hibernace, neboli zimní spánek. Ten pak dotyčné zvíře stráví v hibernakulu, čili v zimním brlohu. To by se mi asi také líbilo.

Německy je zimní spánek Winterschlaf, a člověku by se před takovým usnutím jistě hodil malý „šláftruňk“, v německy mluvících zemích to nejspíš bude Jägermeister. Poetičtěji mi ovšem zní polština: sen zimowy. A koho by zajímalo třeba esperanto, tak v něm jsou dvě varianty: vintrodormo nebo frostodormo. Nějaký rozdíl tady asi bude, vintro by mohl být opravdu ten zimní, no a frosto spánek studený. A nemyslí se tím spánek otužilcův v nevytápěné ložnici? Anebo snad ten, co čeká otužilce i neotužilce, tedy na hřbitově? Pokud bych si mohl vybrat, dal bych přednost polskému snění.

Ze zvířat je mi hodně sympatický medvěd, sice z jeho mimiky nelze vyčíst, co si zrovna myslí, a tedy ani, zda se těší ulehnout. Ale prý se dovede krásně zavrtat do brlohu, kde spí a spí a spí. Celou zimu. Jen občas se probere, aby se vyběhl vyprázdnit a hurá zpět. Zasním se.

Žena je ráda, že jsem si vybral za vzor medvěda, a ne třeba slepýše. A na mou otázku proč odpovídá: Protože slepýš je pomalý a popletený snad ještě v červnu, prostě k nepoužití.

No, nakonec jsem přece jen rád člověkem. Káva funguje, probírám se, a ono vlastně ani tak úplně pod mrakem není.

Josef Duben